pizza

15. března 2017 v 15:46 | Ich |  zbytek
Uprostřed noci někde na venkově sedí muž v rohu stroze vybavené místnosti. Své zoufalé pohledy chvilkami posílá do druhého rohu, kde vratkému stolku vévodí telefon.
"Víš, že to chceš. Víš to. Tak pojď."
"Nechci."
"Já bych ho poslechl. Podívej se na jeho moudře vypadající obočí. Ten ti jistě neradí špatně."
"Jděte pryč! Nechte mě být!"
"Co to je, takhle se nám odvděčuješ za naše rady?"
"Nech ho být, nepozná den od noci, natož dobrou radu od špatné."
"Ale my mu musíme pomoct."
"Já ne." Zavrtí hlavou iluze a rozplyne se do vzduchu.
"Tak si běž, ale já ho tu samotného nenechám." Upře svou pozornost druhá iluze zpět ke vzlykajícímu muži. "Tak už zavolej. Prostě ji miluješ a nic už s tím neuděláš."
"Ne!" Zarývá si muž nehty sebe objímajících rukou pod kůži. "Lži. Jsou to jen lži. Neexistuješ. Nejsi tu."
"Ale jsem." Začne se najednou posouvat sluchátko telefonu přes stůl naproti k muži.
"Nedělej to! Jdi ode mě dál. Já tě nechci."
"Chceš! Tak se nebraň. Kdybys nechtěl zavolat, tak tu nejsem."
"Ale ty tu nejsi!"
"Už jste se konečně domluvili." Zjeví se zpátky druhá iluze lehce pokuřujíc dohořující cigaretu.
"Neměl bys kouřit, zkracuješ si život."
"Díky." Zmizí znovu a na zemi po něm zůstane jen zašlápnutý špaček.
"Kde jsme to zůstali? Ach, jistě. Pokud jsi zapomněl číslo tak ti ho připomenu." Začnou se na stropě objevovat hořící číslice. 725...
"Uhas to." Dostaví se ihned zděšení nad možností, že by mohl celý dům lehnout popelem.
"Takže už konečně uznáváš, že jsem skutečný."
"Ne."
Mezitím sluchátko dolevituje skoro až k muži. Šňůra už je napnutá skoro k prasknutí. Její spirálka je rovná, jakoby přejetá žehličkou.
"Stačí jen natáhnout ruku a je tvoje. Pamatuješ, jak byla úžasná? Jak ti každou minutou chybí víc a víc? Pamatuješ? Jak ti chutnala, když jsi ji měl v puse?"
"Pamatuju, ale je pryč a já jsem jiný člověk."
"Ještě nejsi, pořád máš šanci."
"Myslíš?"
"Zavolej!"
Roztřesená ruka se natáhne po sluchátku, jenže prsty projdou nazdařbůh skrz. Iluze zmizí a telefon je zpátky na stole tak jak byl na začátku.
"Takže jsem měl pravdu."
Vstane muž a přejde k telefonu.
"Dovolali jste se do pizzerie U Martina, přejete si objednat jídlo?"
"Ano, jednu Margaritu." Hladí se muž smutně po svém velkém břiše. Ani dnes nezačne s dietou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. března 2017 v 12:23 | Reagovat

Máš ode mne dárek na blogu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama