mapa

27. března 2017 v 23:38 | Ich |  mapa
"Dej mi tu mapu!"
"Ne."
Dva muži čelí jeden druhému přes hřmící masu řeky.
"Jednou tě dostanu."
"Budu na tebe čekat." Poté se obrátí a zmizí do lesa na svojí straně řeky.
"Ahh." Rozběhne se jeho protivník, odrazí se a už je skoro na druhém břehu, nakonec však skončí mokrý ve vodě unášen proudem.
"Jakože se Patrik jmenuju, nedostaneš mě." Utíká smějící se stín lesem. V tom se zpoza stromu vynoří mokrá ruka a chytí ho v mžiku pod krkem.
"Sliby se mají plnit." Prsty okolo krku se sevřely a srazily Patrika k zemi. "Kde je ta mapa?"

Stará mapa zaznamenaná na proužcích bambusu svázaných k sobě je rozložená na zemi a po stranách zatížena kameny.
"Takže jsem tady." Sledují prsty mapu. Různobarevné čáry se rozbíhají po krajině a sledují dávno ztracenou cestu. Dávno spadený most přes řeku, která již stejně vyschla, nebo tmavý hvozd, který zmizel, když se na jeho místo přemístila řeka. Kdysi vyznačená lebka na mapu varující před nebezpečím už neznamená vůbec nic. Tygr, před kterým měla varovat, je už pouze bezzubým zšedlým kotětem. I tuto prastarou mapu potkal osud, který čeká na všechny mapy.
"Tohle je ta skála, ale chrám na ní už nestojí. Snad jdu dobře."

Žába velká jako dům sedí uprostřed kalného jezírka. Hnědá tekutina vytékající ze zad je jediným přítokem do jezírka.
"Kvák."
"Jen se moc nevytahuj." Zkoumá muž podezřele vypadající tekutinu. Zkusmo do ní hodí větev ležící na zemi, která se hned se syčením rozpustí. Jazyk, který vystřelí z úst žáby, rozrazí kráter na místě, kde ještě před chvilkou stál muž. Špičky bot se lehce odráží od hladiny a zanechávají za sebou kruhy na hladině. Z kožené podrážky se linou drobné pramínky bílého kouře. Zadýchaný přistane na zádech žáby. Meč v ruce jí zajede hluboko pod slizkou kůži.
"Kváááá." Rozstříkne se voda okolo žáby, když se s bolestivým výkřikem odrazí do dálky. Odrazem se však meč v ráně pohne a rána nabere na velikosti, kde do ní začnou téct kyseliny z žabích žláz. Žabí kůže je dostatečně chráněná, ale její vnitřnosti se rozpouští jako led na poušti. Ještě než žába dopadne o míli dál, je z ní jen prázdný vak z kůže, poulící se oči a vyplazený jazyk.
Muž přistane tiše vedle ní na špičky. Z jeho bot už zbývají jen doutnající cáry. "Ufff." Vydechne tiše, a pak dlouze lapá po dechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama