hrušeň2

7. března 2017 v 1:53 | Ich |  zbytek
pokračování :)

"Mohla bych vám do toho paní vstoupit?" Zakráká jí něco na větvi a jabloň si konečně uvědomí, že ve svém zanícení se ani nevšimla, že už ji docela dlouho poslouchá na větvi vrána.
"Ale jistě, matičko. Vstupte, vstupte."
"Já jsem jen omylem zaslechla, co jste říkala, a tak jsem vám chtěla poradit, pokud byste dovolila." To je ale podezřele zdvořilá vrána.
"Povídejte, povídejte."
"Víte, já také dřív byla kosem. Jenže za svých mladých let jsem byla dost povětrná a zamilovala jsem se do jedné vrány. Znáte ty fešné vrány, které mají pírka jednu radost a tělo samý sval?"
"Ano, znám." Zalže jabloň tiše a v duchu přemýšlí o tom, že jí všechny vrány připadají stejné.
"Mladá, zabouchnutá kosice. To jsem byla já. Jenže on o mě nestál. Chtěl jen jinou vránu a zrovna se scházel s jednou ze sousedství. Hrozně jsem se tehdy trápila. Dnem i nocí jsem přemýšlela, co dělat. Ale však to znáte, taky jste jistě byla zamilovaná."
"Ano, byla." Lže znovu jabloň, která nikdy nepoznala lásku.
"Zamilovaná a zoufalá. Jednoho dne jsem se rozhodla. Stanu se vránou. Může to znít jako bláznovství, jak by se vrána mohla stát kosem a jak by se mohl kos stát vránou. Taková hloupost, všichni se mi smáli. Ale jistě jste někdy zažila pocit nepochopení."
"Ano, zažila." Snaží se vzpomenout si jabloň, jestli kdy znala někoho, kdo by ji nepochopil.
"Ale stála jsem si za svým. Rozhádala jsem se s rodinou i kamarády a pracovala jsem na sobě tak dlouho, dokud se ze mě nestala vrána. Byla to fuška. To vám tedy řeknu."
"Vám se to skutečně povedlo?"
"Jistě. Trvalo mi to dva roky a on už pak byl zadaný, ale našla jsem si mnohem hezčího. Takže se neboj, musíš se jen snažit a dokážeš všechno. Je to jen na tobě."
"Mně se to nějak nezdá?" Pochybuje jabloň, která z nitra svého genetického kódu cítí, že by se nikdy hrušní stát nemohla.
Zbytek dne stráví vrána přesvědčováním, domlouváním a kibicováním. Nakonec však odletí spokojená. "Pokusím se, slíbí jabloň na rozloučenou" a vrána je teď spokojená. Její vtípek se vydařil. Jabloň jí na to skočila. Taková hloupost, jak by se z kosa mohla stát vrána?
Zbytek dne, týdne, měsíce i celé léto a podzim se jabloň snažila stát hrušní. Nejdřív jí to nešlo. Začaly jí pučet malé bobulky, kterým bylo předurčeno stát se jablky. Jenže to ji nezarazilo. Shodila razantně všechny jablka dolů, a nedala si říct, dokud na ní nezačaly růst hrušky. Zabralo to asi měsíc.
Nebyla si nejdřív jistá, jestli se nejedná znovu o jablka, ale když trochu povyrostly, nebylo pochyb. Malé hruštičky na stopce se volně pohupovaly ve větru sem a tam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama