houby3

1. března 2017 v 13:27 | Ich |  houby
pokračování :)

"Nechtěl jsem vás urazit, mistře." Začne se hned omlouvat muž vyděšen pohledem na skřítka.
"No jen aby."
"Pouze jsem vás hledal. Myslel jsem, že hrajeme na schovávanou, ale byl jste až příliš dobře schovaný."
"Vážně?" Začervená se skřítek.
"Jistě. Už jsem se chtěl skoro vzdát? Kdybyste nevyšel."
"A ty pobořené stěny?"
"Když jsem vás, mistře, hledal, všimnul jsem si, že se vám některé zdi brzy spadnou. Chtěl jsem je opravit, ale jistě jste si všimnul, že se kolem prohnal zlomyslný vítr, který je naschvál shodil."
"No zdálo se mi, že na mě nějak táhlo." Dumá skřítek, kterému se celou dobu klepala kolena, když se schovával. "A budeme hrát ještě na schovávanou?" Rozzáří se mu očička.
"Ale teď se mám schovávat já."
"Ne to není pravda, sám jsi říkal, že kdybych nevylezl, tak mě nenajdeš."
"A nechtěl by sis zahrát něco zábavnějšího?"
"Zábavnějšího než na schovávanou?" Zbystří skřítek.
"Ano."
"Chci, já chci." Pukne málem skřítek radostí, protože posledních pět let se za ním nezastavil nikdo jiný, než zajíci a stará sova, která se ho vyptává na svět mimo les.
"Zem je žhavá láva, aaaaah. Rozkřikne se najednou muž a rozběhne se k nejbližšímu stromu. "Rychle se zachraň. Vylez si na něco." Houpe se muž na nízké větvi, která se pod ním prohýbá.
"Já nemůžu, já nemůžu." Snaží se skřítek taky si vyskočit na větev, ale prostě na ni nedosáhne.
"Tak si vylez aspoň na houbu."
Každá rada je drahá a některé jsou horší než jiné. Zkouší to skřítek pořád dokola, jenže každá houba se pod ním zlomí. Je příliš těžký. Když už okolo jeho domu není ani jedna houba, utíká dál, povzbuzován výkřiky muže na stromě. "Támhle vidím jednu. Ano, tam. Pospěš, už ti hoří kaťata."
Když už je skřítek z dohledu a ani po pěti minutách se nevrací, seskočí muž z větve. "Ještěže to byl hlupák." Oddechne si konečně. Poté se prodere skrz skřítkův dům až ke kopečku. Nehledě vpravo, vlevo boří stěny i pokoje, až se nakonec celá stavba začne naklánět k zemi a jako domino spadne na stranu.
Poklad je zaházen jen malou vrstvou hlíny, shnilými větvemi, kamením a mechem. Nezabere tedy dlouho a je vysvobozen. Navíc se zdá, že už něco podobného muž někdy dělal.
Teď už se muž lesem jen tak nefláká. Snaží se běžet, co mu jen síly stačí. Pytel plný zlata a drahokamů ho bouchá na zádech, jen občas z něj něco malého vypadne dírou na boku. Zatímco skřítek má ještě pořád mysl zaplněnou představami hořící lávy a hledá úkryt. Zastaví se až úplně večer, když mu dojdou síly a na místě usne vyčerpáním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. března 2017 v 19:19 | Reagovat

Chudák důvěřivý skřítek :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama