houby2

27. února 2017 v 18:19 | Ich |  houby
pokračování :)

Jednoho dne les přestal růst. Ne že by mu došly síly. I chutě měl dost. Zůstal stát asi na padesát metrů od jiného, hrozně sympatického lesa, se kterým by se třeba rád sblížil a třeba i jednou spojil. Jenže jejich lásce bránila kamenná cesta a všechny pokusy o sblížení se obou lesů rázně zarazili dřevorubci se sekerami.
"Tak třeba tady." Zabroukal si jednoho dne mladík, který po cestě zrovna rázoval a zamířil mezi stromy a že mu bylo horko, sundal si vestu a poodhrnul kalhoty. Očividně nevěděl, co je to borelióza a neměl z klíšťat dostatečný respekt. Ale to se dalo vypozorovat i z toho, že si po cestě utrhoval lesní ovoce a pojídal ho. Jindy zase sebral ze země houbu a na dvě kousnutí ji už polykal. Nepodíval se ani, jestli ji nepočůrala liška a jestli by nemohl dostat liščí tasemnici. Ani se moc nezabýval, jestli je houba prolezlé červy. Ani si nic neupekl, neuvařil. Barbar.
Takhle šel dál. Po cestě si pískal, když se začalo stmívat, prostě si roztáhnul deku a spal, nebo si našel poblíž suchou jeskyni. Vodu si nesl sebou a občas si vypomohl z potůčku, na který zrovna narazil. Ani ne za dva dny narazil na skřítkovo stavení. Zastavil se a rozkřiknul se na celé kolo. "Je tady někdó?" Jenže to už se skřítek schoval pod přikrývku a neodvážil se vystrčit ven ani ucho.
"Haló." Když se však nikdo neozval, začal si obhlížet budovu ze všech stran. Občas do ní opatrně strčil, a když už pod jeho zkoumavými doteky spadla druhá stěna, skřítek to dál nevydržel a houknul na něj zpátky: "Nech toho. Ničíš mi domov. Co tu chceš?" Jenže jeho pisklavý hlas muži přišel směšný a začal se smát na celé kolo. To už skřítka opravdu rozlítilo, a tak vykouknul ven. Sluší se poznamenat, že po všem tom stavění se z něj stala pořádná vazba a připomínal spíš kouli svalů, než drobounkého skřítka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama