Radka9

20. ledna 2017 v 21:42 | Ich |  Radka
pokračování :)

Možná bych si měla lehnout někam jinam. Celá neochotná nakonec Radka vstane a vydá se hledat jiné místo na spaní. Nakonec se tak uvelebí na půdě starého domu, kam dírou ve střeše nejen lezou občas kočky, ale i zatéká.
Jak se to jenom všechno událo? Začne si tiše před spaním rekapitulovat události celého minulého týdne. Ještě před týdnem nebyla ani dospělá a teď už se opila mlékem, rozhádala se s kamarády, jedla jídlo z popelnice a sedm dní v kuse nespala doma. Tiše leží a neví, co má dělat.
Před týdnem za ní přijel Adam na návštěvu. Podívat se, jak se jí daří a zavzpomínat na kotěcí léta, které strávili spolu, než si je poodváželi lidé po všech čertech.
"Jdeme se projít?"
"Jo. Jako za starých časů?"
"Máš babu." Vyskočí najednou Radka jako čertík z krabičky a praští Adama, načež se dá do prudkého sprintu.
"Uvidíš, že už mi nebudeš moct říkat šneku." Rozběhne se za ní se smíchem druhý kocour.
A tak uhání. Občas má babu Adam, občas Radka a občas se spolu hádají, kdo ji vlastně má. Za zvuků smíchu a křiku tak doběhnou až na druhou stranu města, kudy protéká malá strouha.
"Koukej na moji sílu." Rozběhne se najednou Adam, prudce se odrazí a dopadne na druhý břeh.
"To nic není. To dokážu taky. Byl jsi šnek a vždycky budeš." Rozběhne se hned za ním druhá kočka, jejíž hrdost byla uražena. Ale je to docela daleko. Ani za nic by Radka nepřiznala nahlas, a tak ani nezpomalí.
Chvilku tak plachtí vzduchem, pak jí packy zaškrábou o okraj strouhy a nakonec spadne do včerejším deštěm rozbouřené strouhy.

Že já jsem taková myš. Kdybych měla rozum. Přemýšlí dál ve tmě tiše, proč musí mít kočky jen devět životů. Deset životů. To by jí úplně stačilo. Kdyby tak měly kočky deset životů, ještě pořád by měla jeden do zálohy a nebyla by ještě dospělá. Jenže teď už jí nezbývá nic jiného, než si dávat pozor na všechno co dělá a chovat se zodpovědně. Ach jo.

Lidé dospívají věkem, kočky zase svými chybami. Těžko říct, co z toho je výhodnější, nakonec však dospějeme všichni. Někdo dříve, jiný později. Není důležité, kdy se to komu povedlo, nebo jak šílený zážitek během svých narozenin prožil. Důležité je, co s těmito zkušenostmi uděláme dál.

Radka tiše leží na slámě v podkroví a dvě slepá klubíčka se koulí vedle ní. Láskyplně je při tom olizuje jazykem a přemýšlí, co z nich asi jednou bude a jestli se jí podaří je dobře vychovat. Občas jen s drobnou jiskrou závisti v oku pohlédne na osm běžnému oku neviditelných proužků, které se oběma táhnou napříč kolem dokola malého ocásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 21. ledna 2017 v 13:56 | Reagovat

Nádherné vyprávění kočičího života ♥

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 21. ledna 2017 v 20:55 | Reagovat

pěkné

3 Lenča Lenča | Web | 22. ledna 2017 v 23:22 | Reagovat

Moc pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama