Radka4

8. ledna 2017 v 21:01 | Ich |  Radka
pokračování :)

"Nechytí, nechytí." Utíká Radka s větrem o závod.
"Ale jo!" Křičí ji za zády baculatý kocour. Dostal babu už před deseti minutami a teď tu kolem dokola nahání své sourozence. Jenže už začíná lapat po dechu a jenom Radka se před ním neschovala. Ostatní jsou zalezlí po všech čertech a porůznu na něj pokřikují, zatímco Radka před ním uskakuje a posmívá se mu, že je pomalý.
"Ale ne." Směje se vesele. "To bys musel shofit nejmíň půl tuny." Zašišlá lehce, jak se kousne za běhu do jazyka. Samým šokem však přehlédne vlhký mech a noha jí na něm podjede.
"A mám tě." Vrazí do ní celou svou vahou rozběsněný kocour.
"Adameeee." Zůstane na střeše jen zděšený křik, když se Radka překulí přes okraj střechy.

"Nech toho! Víš, že je to nebezpečné!" Zarazí ji najednou Radka. "A víš ty co, možná by ti prospělo, kdybys taky dospěla." Otočí se a uteče.
"S tebou taky bývala větší zábava." Zůstane na střeše osamocená kočka. Tichý šepot však odnese vítr a ani k bystrým kočičím uším se nic nedonese.

Dvě hnědé skvrny na stromě se zatřepou a pak se vznesou do vzduchu. Chlupatá můra připevněná na jejich konec se přenese na blízkou hrušku a začne dib, dib pomalu ožírat její listí. Malý půlměsíc úhledně okusovaný se šíří od kraje dál do listu. Složená křídla připomínající větvičku se nepatrně pohupují, jak se do nich opírá slabý větřík.

"Jedeš!" Vyprskne Radka škrábající se po větvi s drápy hluboko v kůře. "Běž, hnusáku." Hlasitě syčí na listy okusující větvičku. Než však stihne uletět do bezpečí, už se s natrženými křídly poháněna kočičí packou spirálkovitě snáší k zemi. Zbytek dne se hnědá můra s pochroumanými křídly snaží odletět. Se zapadajícím sluncem se k ní přiňufá čmuchající čumák a hravě si ji pochová v zubech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama