polštář

11. prosince 2016 v 20:38 | Ich |  téma týdne
Těch věcí, co mi změnily život. Lavina příběhů, které jsem dávno zapomněl a pár těch, na které bych raději zapomenul. Některé připomínky mě doprovází v každodenním životě. Tiše se za mnou krčí jako stalker. Jizvy, tetování, ale i hloupě předražený účes, který mě naučil ocenit okamžiky, kdy můžu mít na hlavě čepici. Nejvíc mne však ovlivnil můj polštář. Vážně. To je spaníčko.
Dřív jsem nemohl v noci usnout. Doslova nemohl. Utahaný jako kotě jsem se div nezhroutil do postele. Když však přišlo na věc, ani ťuk. Rád bych zatloukal jak špaček, ale ne a ne usnout. Přehazoval jsem se z boku na bok, koukal do zdi, nekoukal se do zdi, zkoušel jsem dokonce počítat cákance, které jsem na zdi zanechal během natírání futer. Ráno jsem pak z postele vylézal hůř, než když se zombí plazí ze svého hrobu.
Skoro celé tři týdny. Málem jsem z toho zbláznil, ale když už jsem byl na pokraji zhroucení, tak to přišlo. Můj polštář. Dalo by se říct, že mi zachránil život. Hned jak jsem na něj položil hlavu, usnul jsem tím nejsladším spánkem, co se jen dá v tramvaji zažít. Dvakrát jsem projel celou linku, a když jsem se konečně vzbudil, našel jsem v kapse zastrčený lístek od revizora.
Rád bych vám prozradil, kde se dá tento úžasný polštář sehnat, jenže nemůžu. Není to tajemství. Ale sám jsem ho objevil jen náhodou. Jedno chladné ráno jsem procházel chladným parkem a třásl se zimou, nebo snad šlo o delirium vyvolané nedostatkem spánku. Když v tom jsem na lavičce uviděl blaženě spát otrhaného bezdomovce. Jak může vypadat tak spokojeně? Ptal jsem se sám sebe. Nemá nic. Jen pár hader, hladového psa a plesnivou tašku. Jak může v raním chladu spát jak batole, když já celou noc nezamhouřím oči? Pak jsem ho uviděl.
Můj milášek ležel zmačkaný v těch jeho špinavých prackách. Bylo tedy mým právem a osudem, když jsem mu ho vyškubnul zpod hlavy a utíkal jsem, jak rychle jsem jen mohl. No a od té doby jsem pak neměl nikdy problémy s usínáním a spím si jak v bavlnce. Všem nespavcům tak můžu doporučit jen jedno. Projděte si parky, co znáte. Třeba taky narazíte na spokojeného bezdomovce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 12. prosince 2016 v 8:40 | Reagovat

každého ovlivnuje něo jiného... mě třeba knížky :-)

2 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 12. prosince 2016 v 8:40 | Reagovat

něco

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama