loot

4. prosince 2016 v 20:00 | Ich |  téma týdne
Kamenná síň je lemována svítícími kameny upevněnými do tepaných držáků. Dva obtloustlí muži, jimž vousy sahají až po pas, se zatím za zvuků rachotu a třesku kovu a kov snaží nacpat kožené brašny zlatem.
"Ještě tyhle." Hrst barevnými kameny lemovaných prstenů se proštrachá někam ke dnu.
"Tenhle je poslední." Podává tlouštík s jasnýma očima zlatý pětiramenný svícen.
"Ty už v batohu místo nemáš?"
"Nic už se tam nevejde. Zkoušel jsem to."
"Nedá se nic dělat." Starší z mužů s rudým nosem trčícím zprostřed kulatého obličeje se zasměje, a pak si rozepne kožený pásek vinoucí se mu okolo pasu. Těžko uvěřit, ale jeho mohutné faldy jako by se nafoukly o několik čísel.
"Tak jo, jdeme." Hodí si na záda ohromnou brašnu, k níž právě páskem připevnil svícen. "Snad to vydrží." Poznamená ještě, když nafouknutá kůže jemně zaúpí.
"Počkej na mně." Popadne mladší ze dvou ještě umně zdobené sekery opírající se o stěnu a už procházejí do skály vytesanou chodbou. Mohutná vrata za nimi zapadnou na chlup přesně. Prosté oko by jen stěží uvěřilo, že zde vlastně dveře vůbec byly.
"Přidej, chlapče." Dají se oba do zvolného klusu.
Pojednou se chodba zakončí a oni přijdou k úzké propasti táhnoucí se od nevidím do nevidím na obě strany skrz skálu. Puklina široká asi jen metr, zato hluboká až kam fantazie dosáhne, přerušuju chodbu, která pokračuje na druhé straně.
"Tak na tři. Raz, dva, héj rup." A první z batohů se přehoupne svižným obloukem přes propast, kde se na druhé straně odkutálí dál do chodby.
"Chytni ho pořádně." Poučuje starší z pupkáčů. "Takhle." A už je i druhý z batohů na druhé straně. Poté se jejich sekery zkušeným švihem zaseknou do škvíry v horní části průrvy a oni se na nich zhoupnou za batohy.
Po půlhodině se oba zastaví, zkušené prsty jemnými pohyby odblokují mechanismus a odhalí průchod do dalšího sálu. Síň přetéká až ke stropu hromadami zlata, zdobenou zbrojí a dřevěnými soudky drahého moku.
"Tak opatrně všechno vyskládej a dávej pozor, ať nic nepoškrábeš jako minule!" Dají se oba do vybalování.
"A tati, nešlo by, abychom používali jen jednu pokladnici?" Zeptá se mladší ze soudek připomínajících mužů.
"Aby našim pokladům bylo v létě horko? Nikdy! Chceš snad, aby ostatní trpaslíci říkali, že se Smork Godbringson nedokáže postarat o svoje zlato? Teď si synu odpočiň, a pak všechno pro jistotu ještě přepočítáme."
Nad zemí se pomalu zatáhne obloha a vítr začne odnášet první padající listí přinášející podzim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 spatny-rande spatny-rande | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 20:53 | Reagovat

Moc se mi líbí tvůj styl psaní! :) Jdu si přečíst i něco jiného.

2 stuprum stuprum | Web | 5. prosince 2016 v 6:33 | Reagovat

Klondike hadr. :)

3 Ginger White Ginger White | Web | 5. prosince 2016 v 8:35 | Reagovat

Dobře se to čte. Líbí se mi, jak to umíš popsat. Úplně si to přitom dokážu představit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama