Kolem a kolem vlastně to nebylo nic zajímavého. Našel jsem láhev. Jasně. Byla na ní napsána adresa. Jasně. Ale do té hospody jsem se mohl klidně dostat i stovkou jiných způsobů než jen osudem. Komu se nikdy nestalo, že by našel láhev se vzkazem?
To že měli drahý, ale dobrý pivo už se však osudu na vrub napsat dá. Tomu prostě nelze odporovat. Ale že mi zachutnalo a já neměl dost peněz na zaplacení, za to už si můžu sám. Nevím, jestli mě bylo majitele líto, nebo měl jen rád psy, ale nechal si Ťapku jako zálohu. Že mi ji pak nechtěl vrátit už ale fér nebylo. Neměl na to právo. Neměl. Ťapku jsem vychovával už od štěněte. To ona a její zuby jsou důvod, proč mi za deště zatíká do bot.
Teď zpětně by se dalo snadno říct, že byla chyba vkrást se mu do baráku přes pot. Ale po bitvě je přece každý generálem. Jisté je jen to, že Ťapku jsem našel a policie našla zase mě. Nevím, proč mi nechtěli uvěřit, že je pes můj. Pověstná policejní hloupost v tom musela mít prsty. Zabralo ještě čtvrt roku a zaplacení pokuty, než jsem ji dostal zpátky. Jenom záznam v trestním rejstříku mi zůstal.
Kolem a kolem jsem tu láhev s telefonním číslem z řeky ani tahat neměl. Měl jsem dělat, že tam není. Nejlépe ji ještě něčím rozbít a zachránit dalšího chudáka. Ale nějak se mi nechtělo. Kdo ví, třeba mě na druhém konci telefonního čísla něco čeká.
"Dobrý den, v jaké výši si váš rychlý úvěr přejete?" Ozvalo se ze sluchátka. To mi patří, nelze odporovat.
pěkné