elektrárna1

7. listopadu 2016 v 22:26 | Ich |  elektrárna
"Tak vás tu u nás vítám. Říkali vám něco konkrétního?"
"Zatím ne." Zkusil jsem překřičet hluk aut na parkovišti.
"Tak pojďte za mnou a já se vám toho pokusím co nejvíc vysvětlit. Víte aspoň něco o naší elektrárně?"
"Jen to, že ji před dvěma lety postavila armáda. Ani vlastně nevím, jak se elektřina vyrábí. Slyšel jsem, že nějak z vody, ale to už je dávno."
"Teda chlape a proč jste se sem vůbec hlásil, když o tom nic nevíte?" Řval na mě personalista zpátky, zatímco jsme kličkovali mezi autobusy přivážejícími ranní směnu a odvážejícími tu noční.
"Je tu dobrý plat a taky se mi to počítá do vojenské služby."
"No jo další takový." Pronikne ke mě jeho povzdech v nastalém okamžiku ticha, který však trvá jen okamžik a hned mizí.
Potom následovala vstupní procedura, při které mi prohledali tašku a museli jsme projít rentgenem.
"Tahle elektrárna vyrábí elektřinu asi pro dva miliony vojáků." Začal můj průvodce s výkladem. "Jde odsud přímo na první obrannou linii, a tak je pro armádu nesmírně důležitá. Proto jsou naši pracovníci jen ti nejlepší z nejlepších. Vybíráme je z řad rekrutů, a protože testy stejně skoro nikdo neprojde, musíme brát každého, kdo splní požadavky. Takže je tu víc takových, jako seš ty, co ze začátku neměli nejmenší páru o tom, jak funguje elektrárna. To já, když jsem nastupoval.."
Vlastně jsem chtěl vždycky pracovat jako překladatel. Po střední jsem se chtěl přihlásit na vysokou školu a věnovat se jazykovědě. Kdo by čekal, že budu muset taky narukovat? Pak už to šlo samo. Buď mě čekal dvouměsíční trénink a pak rovnou lístek do první linie, nebo jsem mohl zkusit vstupní testy mezi podpůrné jednotky a velitelský výcvik. Proč ne stejně nemám co ztratit. Dvěma vstupními testy jsem neprošel, ale napotřetí jsem se dostal do elektrárny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama