Věčný žid

22. října 2016 v 23:00 | Ich |  zbytek
Říká se, že starou Atlantidu pohltilo moře. To však není pravda. Stalo se to úplně jinak. Já tam byl, tak to taky musím vědět.
Na jejím vzniku se podíleli ti nejgeniálnější z geniálních a já, protože jsem se narodil jako nejstarší syn jednoho nižšího šlechtice, jsem měl tu možnost pracovat na Atlantidě jako pekař. I ten poslední otrok zde musel mít šlechtický původ, jinak by se na ni nedostal. Pro každého to byla hrozná pocta, sloužit bohům v místě devátého divu světa. Slavném létajícím městě.
Hora vykuchaná z nitra země byla kolem dokola obklopena pevnými vaky naplněných Diovým plynem, který nadnášel celé město. Miliony malých vaků byly spojeny sítěmi a provazy v pevný systém. Táhly se všude k obzoru a byly i pod městem. Na zemi tak způsobovala lidem zatmění Slunce nebo Měsíce. To byla další věc, která přesvědčila obyčejné lidi, že se musí jednat o výtvor bohů.
Hora se přesunovala poklidně za pomoci větru sem a tam a jen občas, když bylo třeba, klesla blíže k zemi, kde se naložily zásoby potravin, vody a obětin pro bohy. Celé město vlastně nesloužilo normálním lidem. Bylo pokryto chrámy a většinu obyvatel tvořili kněží a jeptišky. Ostatní obyvatelé jim pouze sloužili a starali se o ně.
Jednoho dne se obloha začala zatahovat a blesky začaly šlehat křížem krážem. Žena, která si u mě zrovna byla pro chleba, se rozkřiknula.
"Zeus nás trestá. Bože odpusť nám." Pak s křikem vyběhnula z pekárny a zmizela v davu tvořícím se na ulici.
Dnes bych řekl, že se jen přihnal hurikán, tehdy to však lidé brali jinak. Blesky srážející se z oblohy byly znamením Diova trestu. Když pak zasáhly a zapálili několik budov ve městě a vaky nadnášející město, vypukla panika. Všichni křičeli a snažili se utéct. Několik lidí nacházejících se na okraji dokonce dobrovolně seskočilo.
S hromy a blesky se přihnal mohutný vítr, který roztrhal lana držící zbývající vaky. Hora se neodvratně zřítila k zemi a pohřbila pod sebou několik usedlostí a polí. Ten den sebou hurikán přinesl přívaly vody a těch pár lidí, kterým se podařilo pád přežít, pak vyprávělo o vlnách prohánějících se ulicemi města.
Asi odsud vznikla pověst o Atlantidě. A teď mě pusťte. Řekl jsem vám všechno, co jste chtěli slyšet. Jak jsem se stal nesmrtelný je jiný příběh, ale ten vám k ničemu nebude. Všechno je už dávno pryč a z věcí v příběhu nezůstal kámen na kameni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama