v kleci3

12. října 2016 v 17:23 | Ich |  v kleci
pokračování :)

Po odpoledním šlofíku se probudím do příjemné vůně večeře, která už mě čeká na stole. Večeře bývají nejlepší částí dne, a i když bych rád strávil nějaký čas obdivování se skvělým pokrmům, které nabízejí, většinou se neudržím a hned vše zbodnu. Avšak i když je večeře zpravidla výborná, je jí jen žalostně málo. Většinou jen to, co se vleze na misku, nebo na dezertní talířek.
K večeři je pak zpravidla ještě nějaký nápoj. Většinou čaj, někdy limonáda a občas i víno. K nápoji si pak vytáhnu dezert od oběda a jen velmi pomalu usrkávám a ukusuju, zatímco se obdivuju svoji výzdobu. Kromě večeře se pak na stole objeví ještě jedna věc. Každý večer mě na stole čeká nová, dosud nepoužitá propiska. Zato stará vždycky zmizí, a to i kdybych se ji pokusil schovat sebevíc.
Po večeři si můžu konečně odpočinout. Unaveně se natáhnu na postel a vzpomínám na život, který už je dávno za mnou. Kdysi jsem pracoval v obchodě jako pokladní. Připomínám si všechny veselé okamžiky, které jsem vychutnával u čtečky čárového kódu a rozměňováním mincí. A občas, když mám dobrý den, vzpomínám i na jiné věci než jen na svou práci.
Někdy si také hraji s létajícím talířem, který je kromě propisky a nádobí od předchozího jídla jedinou věcí, která okupuje stůl. Jednoho dne se zde objevil spolu s mojí snídaní a vlastně ani nemám ponětí, za co, nebo proč jsem ho dostal. Opatrně si s ním hážu a snažím se nerozbít světlo na stropě.
Pouze jednou se mi podařilo rozbít zářivku, která osvětluje pokoj. Nejen že jsem zbytek dne musel strávit ve tmě, protože se zde nová objevila až dalšího dne ráno, ale taky jsem se několikrát pořezal o střepy, které jsem musel sám opatrně holýma rukama sesbírat a vysypat do záchodu. Jedním z nejhorších okamžiků mého pobytu se tak stalo, když jsem si musel vytahovat kousek střepu zabodnutý do dlaně pravé ruky. Bez obvazů, dezinfekce a za pomoci pouze propisky.
Konec mého dne ukončí malý kousek papírku, který se sem dostane skrze škvíru vyhlodanou do zdi patrně od krys. Díra se příhodně nachází v rohu za záchodem, takže jsem si ji zprvu ani několik dní neviděl. Až jednou jsem si jí všiml při úklidu a i když jsem v ní nejdříve chtěl vidět cestu ke své svobodě, snadno jsem však pochopil, že pouze propiskou si tunel nevykopu. Zhruba po dvou letech se pak v otvoru začaly objevovat malé vzkazy.
"Dnes jsem měl rybu."
"Hrozně mě bolí záda."
"Vsadil bych se, že dnes je úplněk."
"Jak já bych si dal jogurt."
Drobné vzkazy. Jen pár slov na malém zašpiněném papírku. Často trávím dlouhé minuty, někdy i hodinu než vůbec vyluštím co je na něm napsané. Poté se snažím zapamatovat si vzkaz a nakonec před spaním spláchnu papírek do záchodu. Dřív jsem se také snažil nějak na vzkaz odpovědět. Nejdřív jsem hledal něco, na co bych vzkaz mohl napsat, ale protože je zde místo toaletního papíru pouze malá hadička vedoucí z umyvadla, mohl bych odpověď napsat pouze na žmolek na kterém původně vzkaz došel. Zkoušel jsem pak odpověď zašeptat přímo do díry. Jenže s nulovým účinkem. Pak jsem postupně mluvil víc a víc nahlas, až jsem jednou dokonce křičel, ale bez úspěchu. Až jsem nakonec jakoukoliv snahu odpovědět vzdal.
No a pak jdu spát a vzbudím se až zase ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 12. října 2016 v 23:57 | Reagovat

Pěkně napsáno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama