v kleci2

11. října 2016 v 9:43 | Ich |  v kleci
pokračování :)

Po dalším probuzení mě na stole opět čeká jídlo. Že je to tentokrát oběd se pozná hned na první pohled. Je k němu totiž polévka, ze které se občas ještě kouří. Dnes je však již vychladlá. Kromě polévky oběd většinou obsahuje misku zeleniny, brambor, rýže nebo těstovin. Někdy dokonce směs vše promíchanou dohromady. Nakonec oběd obsahuje malý zákusek. Ten si však vždy schovám až k večeři. Dnes je to ovesná placka pokropená čokoládou.
Snídani se snažím sníst co nejpomaleji, při obědě zase zkouším, jak dlouho ho dokážu nerušeně pozorovat, než vše sním. Bohužel nemám nic, čím bych měřil přesně čas. Sluneční světlo skrze zdi nepronikne a hodiny zde také nemám. Zkouším tedy udávat rytmus poklepáváním o stůl a počítám jednotlivé údery. Myslím, že teď už jsem v tom úplný mistr. Dnes jsem zvládnul tři sta sedmdesát šest úderů. O devatenáct více než včera, ale jinak je to spíše průměrný čas.
Po obědě je čas na úklid. V malém umyvadýlku, které je zabudované do záchodu, si do talířku napustím vodu. Jednu ze čtyř ponožek, které vlastním jsem vyhradil k úklidu. Opláchnu ji ve vodě a postupně vydrhnu stůl, podlahu, umyvadélko a nakonec i záchod. Když je vše hotové jdu si opět lehnout.
Dříve jsem se snažil po úklidu cvičit, ale nechal jsem toho. Ani mi nevadilo, že cvičení zde zcela postrádá smysl, když se odsud nemůžu dostat. Aspoň bych tím zabil další čas. Dokonce jsem dokázal překonat, že v malém umyvadýlku si po cvičení můžu umýt jen ruce a chodidla a zbytek těla jsem si mohl umýt jen namočenou zbývající ponožkou. Nejhorší na celém cvičení je, že jsem po něm dostával příšerný hlad, který jsem neměl jak utišit. Proto už necvičím a po úklidu si jdu znovu schrupnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama