v kleci1

10. října 2016 v 0:52 | Ich |  v kleci
Když jsem se ráno vzbudil, jídlo už mě čekalo položené na stole. Trochu chleba, dvě malé kostičky másla a mléko. Jako vždy jsem se vše pokusil sníst co nejpomaleji. Drobek za drobkem jsem okusoval chleba, pak jsem položil máslo na jazyk a čekal, dokud se nerozpustilo. Pomalu usrkávajíc jsem se snažil mlékem spláchnout hnusnou chuť rozpuštěného másla z jazyka. Těžko říct, kolik jsem tím strávil času, ale snad dost, abych se večer nemusel nudit.
Místnost má asi deset stop na devět a třetinu stopy. Ze začátku jsem ji měřil každý večer, ale teď už jsem se vším přestal. Půlku místnosti pak tvoří má postel, zbytek okupuje stůl se židlí a mezi nimi je malý prostor volné podlahy. To by jste nevěřili, kolik místa se ušetří, když místnost nemá dveře.
Po snídani jsem si vzal propisku a začal jsem vyrývat další dírku do zdi. Čistě z úspornosti k tomu využívám zeď nad postelí. Když pak dokončím svůj ranní rituál na záchodě okupujícím místo vedle stolu, dám se do malování. Už dlouho se snažím čistě bílou místnost vyzdobit. Jediný problém je, že k tomuto účelu mám pouze propisku a nemám ani kde si vše natrénovat.
Ze začátku jsem tak na zeď nanášet pouze obrysy, které jsem se snažil do zdi pouze vyškrábat tupým koncem propisky. Později jsem však začal i malovat. Na levé zdi nad postelí se tak vypíná mohutná žirafa okusující listy stromu, jehož kořeny se mění v řeku a omývají obrovskou hromadu špinavého nádobí, na které žirafa stojí. Do drobných detailů se však pustím až později, teď pokračuju s pravou zdí vedle postele. Pomalu nanáším další vzory. Tentokrát se jedná o smějící se Měsíc, padající k zemi. Zrovna byly na řadě jeho ústa a zuby v nich. Pak si jdu zase lehnout. Ze začátku jsem nebyl schopný takhle spát na povel, ale postupem času jsem si i na tohle zvyknul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama