štěstí5

5. října 2016 v 14:32 | Ich |  obchod
pokračování :)

Ulice před obchodem je klidná. Zatlučená okna ani fasáda pokrytá grafity nenasvědčují, že by byl obchod skutečně v provozu. Občas někdo projde okolo, před dveřmi se však nezastaví nikdo. Pár dní uběhne jako voda a nám již známý zákazník je tu zase. Lépe oblečený. Vyspaný. Obklopuje ho vůně drahého parfému. Zvonek nad dveřmi zacinká.
"Dojdi zítra." Slyší muž tichý hlas hned od vchodu.
"Ale já potřebuju pomoct." Snaží se prodavače vzbudit dáma v dlouhých šatech. "Tak vstávejte. Vstávejte."
"Tiše prosím." Obtočí si hlavu prodavač malým polštářkem, na kterém spí.
"No tak, bude to? Vstávejte lenochu. Hned."
Nakonec se muž raději otočí ještě ve dveřích a odchází.

Ještě téhož dne se vrací. Prodavač sedí za pultem, sleduje přenosnou televizi a usrkává kávu z hrnku. "Mohl by ses mi podepsat?" Spustí hned, jak muže spatří.
"Proč?"
"Jsi teď hrozně slavný. Mohl bych zpeněžit tvůj podpis na internetu."
"Tak to mě hrozně těší."
"Zrovna před chvilkou jsem tě viděl v televizi." Těší se jako malé dítě prodavač.
"Jo? Oni o tom ještě mluví?"
"Prakticky pořád. Nestává se často, aby někdo vyhrál největší výhru v historii."
"Asi nemají nic lepšího, o čem by mohli mluvit."
"Jak se ti to vlastně povedlo?"
"Co?"
"Trefit všechna čísla. Takovej balík."
"Však víte."
"No jo to vím." Uklidní se konečně prodavač. "Myslel jsem, že chceš najít vraha své ženy. Jinak bych ti koláček neprodal."
"Já si to myslel taky."
"Tak co se pokazilo?"
"Celý večer jsem seděl a myslel na svou ženu. Na všechno, co jsme prožili. No a když jsem lámal tu pitomou sušenku, problesklo mi hlavou, že zahazuju svůj život a ona se stejně nevrátí."
"Lidské srdce je někdy tajemné." Prodavač se hloubavě zahledí na svůj hrnek a pokračuje: "Tenhle hrnek používám už deset let. Piju z něj kávu každý den a někdy mám pocit, jako by byl mou součástí. Stejně když do něj naliju kávu, tak na jeho dno nevidím. Mohl bych přísahat, že je stále stejné jako vždy, ale to se nikdy nedovíme, dokud kávu nedopiju." Pak se ještě chvilku dívá na hrnek a nakonec jeho obsah jedním velkým douškem dopije.
"Nemáte teď pro mě nějakou radu? Můžu vám dobře zaplatit."
"Měl bych pro tebe radu. Užívej života, jak jen to jde. Máš ještě rok života, tak ho nepromarni. Investuj část peněz na dopadení vraha tvojí manželky. Utrať, kolik jen budeš moct a zbytek odkaž nějaké nadaci, aby se o tobě mluvilo ještě v příštím století."
"A nešlo by vše ještě nějak zvrátit?"
"Co si myslíš ty?"
"Tak já zkusím poslechnout vaši radu."
"Je mi to líto."
"Mě taky." Zamumlá ještě muž, a pak naposledy odejde z obchodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama