31. října 2016 v 22:35 | Ich
|
Není to tak dávno, byl jsem u jedněch známých na návštěvě. A že se vlastně ani neznáme moc dlouho, byl jsem u nich poprvé. Pozvali mě na oběd, měli broskvové knedlíky s tvarohem, poté jsme si spolu povídali. O psech, o jejich novém sousedovi nebo například o broskvích. Ne, že bych se já dokázal s kýmkoliv o broskvích bavit, ale oni jsou oba hrozní milovníci broskví. Jejich barva jim zdobí všechny pokoje doplněná o řadu obrazů, fotografií i jednu rytinu znázorňující toto ovoce.
Když už jsem se dozvěděl, že se vlastně kvůli broskvím poznali a plánují své první dítě po broskvi i pojmenovat, měl jsem už toho oranžového hnusu s peckou až po krk. Omluvil jsem se tedy na chvilku a šel jsem si odpočinout na záchod. Při posedávání jsem furt přemýšlel, jak se co nejtaktněji odporoučet domů, že jsem si vlastně ničeho nevšimnul.
Když bylo po všem a já se zrovna rozhlížel po papírovém společníkovi, abych se mohl znovu připojit ke konverzaci o broskvích, nemohl jsem ho najít. Málem jsem si vykroutil krk, hledal jsem ho i na stropě, jenomže bezvýsledně. Najednou se zpoza mne vynořila drobná ruka, držící kýžený toaletní papír. Samozřejmě v oranžové barvě.
"Nemusíš mi děkovat." Ozval se za mnou překvapivě hluboký hlas.
Málem jsem samým úlekem nadskočil, naštěstí jsem si v poslední chvíli uvědomil, že bych mu tak vystavil svůj stále ještě posraný zadek přímo před obličej.
"Díky." Zamumlal jsem poněkud rozpačitě a pustil jsem se do práce. Když bylo po všem, natáhl jsem si velmi opatrně kalhoty a konečně jsem se mohl otočit.
"Co tady děláš?" Začal jsem okamžitě zvyšovat hlas."
"Žiju. Co by?" Schovával se za záchodovou mísou trpaslík oblečený v zeleném fraku s kloboukem.
"A proč proboha tady?"
"Protože z cirkusu mě vyhodili."
"Ne, proč jsi zrovna na záchodě?"
Nic není takové, jaké se zdá zpočátku být =)
Těší mne, jsem Banánová Lady. Jakého ovoce jsi ty Lord?