štěstí1

28. září 2016 v 22:51 | Ich |  obchod
V malém krámku na předměstí je skoro tma. Tlusté závěsy překrývají zatlučená okna a brání světlu v pronikání dovnitř. Jediné světlo poskytuje lampa svítící na pultu, kde s hlavou složenou spokojeně dospává prodavač.
Zvonek nad dveřmi zacinká a dovnitř vejde neoholený asi třicetiletý muž. Chvilku se rozhlíží u dveří. Pak se otočí, jako že přece jen odejde, ale nakonec dojde až k pultu a nervózně přešlapuje. Nakonec to však nevydrží a zkouší:
"Mohl bych prosím?"
"Máme zavřeno." Zamumlá ze sna spící prodavač.
"Ale na dveřích je napsáno otevřeno."
"Chrrr." Chrápe dál prodavač.
Muž se nervózně rozhlíží, očividně zvažuje co dál a přemáhá nutkání odejít. "Něco bych potřeboval."
"Přijď zítra. To už budeme mít otevřeno."
Muž si povzdechne a odchází. Když však chytá za kliku, ozve se za ním hlas: "Co potřebuješ?"
To ho však nezastaví a otevřenými dveřmi rychle odchází pryč. Na to si prodavač jen povzdychne a spí dál.

Za dva dny zvonek nad dveřmi zacinká znovu a muž s tmavými kruhy pod očima a s ještě větším strništěm znovu vstoupí. Tentokrát jde však rovnou k pultu a odkašle si: "Máte už otevřeno?"
"Ne." Vyhrkne prodavač uprostřed chrápání, což muže očividně zarazí.
"Ale vždyť jste..." Potom však znovu odchází.
"No jo, promiň. Já tě hned nepoznal." Uslyší, ještě než dojde ke dveřím.
"Takže máte otevřeno?"
"Jo."
"A můžete mi pomoct?"
"Určitě."
To už muže přesvědčí a s úlevou si sundá zimní bundu, kterou má na sobě.
"Takže víte, co po vás chci?"
"Něco nezákonného."
"A vám to nevadí?" Diví se muž.
"Mám svoje hranice. Záleží na tom, co budeš chtít."
"Takže mi přece jen nepomůžete." Otáčí se zklamaně muž k odchodu.
"Ne, pokud nechceš pomoct. Takže co potřebuješ?"
Muž nervózně přešlapuje na místě, není si jistý zda zůstat, nebo odejít. "Potřeboval bych někoho zabít."
Prodavač se sebere a odejde závěsem do zadní části obchodu. "A jak se jmenuje?" Vykřikne za sebe.
"Nevím." Pípne ustrašeně zákazník.
Chvilku je ticho, a pak se vrátí prodavač s hrnkem uvařené kávy v ruce. "Stačil by i vzorek jeho krve, nebo vlasů."
Muž zklamaně svěsí hlavu. "Já věděl, že mi nedokážete pomoct."
"Tak aspoň oblečení, které měl na sobě, nebo jeho kartáček." Zkouší to dál.
"Ne, nic takového nemám."
"Teda chlape, tak proč ho chceš zabít? Neznáš ani jeho jméno nic. Tohle není jen hloupá hra pro děti, tohle už musíš myslet vážně."
"Ale já ho musím zabít!"
"Proč?"
"Abych pomstil svoji rodinu." Dá se do pláče a tmavý obchod ovládne jen ticho a mužský pláč.
Když se trochu uklidní, podá mu prodavač kapesník. "S mateřídouškou. Ta uklidňuje."
"Díky."
"Tak mi řekni, jak se to vlastně stalo."
"Musím?"
"Hodně by to pomohlo." Naléhá opatrně prodavač.
Muž se chvilku rozdýchává, a pak ze sebe začne zajíkavě chrlit: "Bylo to v pondělí a šel jsem z práce. Já já já bylo už dost pozdě, skoro už tma. Zdrželi mě ten no ten zákazník s reklamací. Furt otravoval furt. Neustále šťoural. Peníze peníze, jenom peníze. A pořád dokola a doma a doma tam umírala moje žena. A to ne. Furt dokola pořád do dokola jen peníze. A pak odešel a já mohl jít domů a tam ležela moje žena a ona ta tam byla celá krev a všude krev a jenom krev."
Nakonec se pod mužem podlomí kolena a on se sveze na zem. "Policie pořád vyšetřuje. Nechtějí mi nic říct, ale už je to půl roku, ale ještě nikoho ani neobvinili. Na nakonec mi někdo prozradil, že nemají žádné důkazy. Svědky. Ani nic. Prostě nic. Dokonce už přestali s vyšetřováním, ale za zatím jen neoficiálně."
"Tak to je pech, kámo." Skloní se k němu prodavač a podá mu průhlednou sklenici s tekutinou. "Dej si, je domácí."
Zákazník ji pomalu vysrká a opět se uklidní. "Co to je?"
"Citrónová limonáda se zázvorem."
"Vážně?"
"Ne."
"A co teda?"
"Trochu bylinek smíchaných dohromady."
"A máte ještě?"
"Ne."
"To je škoda."
"Jo, to je."
Chvilku oba pozorují prázdnou sklenici a pak se muž vydá zas a znovu k odchodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama