hřebíky3

16. září 2016 v 17:19 | Ich |  obchod
pokračování :)

Deset dní uběhlo a v obchodě je vše jako předtím. Jen tři lidi se tu od té doby zastavily. Jak by taky ne. Okna jsou zatlučená a fasádu pokrývá vrstva grafitů. Do tohoto obchodu se chodí jen na doporučení známého nebo kamaráda. Vstupní dveře se otevřou a mladík z dřívějška je tu zpátky. Tentokrát však vypadá mnohem odpočatěji a ne tak ustaraně. Přijde k pultu, prodavač však i nadále spí. Po půl hodině čekání se najednou ozve tlumený hlas.
"trhá mi to srdce tě takhle vidět, ale já tě varoval."
"Já vím."
"Teď už to nejde vrátit zpátky. Nebo aspoň já nemám nic, čím bych mohl."
"Takže existuje způsob jak mě vyléčit?" Pokračuje mladík dál netečným hlasem.
"O co všechno jsi přišel."
"O emoce. Nebo aspoň o většinu emocí. Svědomí už mě netrápí a v noci už dokážu spát. Jenomže..."
"Teď už život nestojí za to že?" Povzdechne si prodavač a odejde skrz závěs dozadu.
"Takže nejsem první, komu se to stalo?"
Prodavač se vrátí zpoza závěsu s kouřícím hrnkem kávy v ruce a pokračuje:
"Dívej, nejsi první, kdo se o tohle pokusil a selhal. Teď buď hlavně rád, že jsi ještě naživu. Staly se i horší věci. Problém je v tom, že jsi přišel o část své duše. Máš štěstí v tom, že je pořád uložena v hřebíku a taky že vím, jak ji z něj dostat. Možná bych našel dokonce způsob, jak vrátit zbytek tvé duše do těla. Jen nevím, jak zařídit, aby se oba kusy spojily. Chápeš?"
"Jo, chápu."
"Teď už mi řekneš, co jsi vlastně udělal?" Vyzvídá opět prodavač.
"Vlastně nic. Přes týden mám školu a o víkendu zas dělám nočního hlídače. Jednu sobotní noc jsem jel domů z práce autem a omylem jsem nabral cyklistu. Neměl světlo, odrazky ani nic. Jel v noci lesem na kole a ani si nesvítil na cestu. Jel jsem zrovna do zatáčky a najednou tam byl. Uprostřed silnice. Jen tak."
"To je teda pech. To jo."
"Víte, neměl na kole snad nic, ale měl helmu na hlavě. Proč? Ta helma mě strašila celé noci. Proč si nevzal v noci světlo, ale vzal si helmu? Nakonec ho někdo našel a zavolal záchranku. Leží teď v nemocnici a ještě se neprobral. Ale i kdyby se probral, bude už ochrnutý a zmůže se leda jezdit na vozíku."
"A to tě celou dobu trápilo?"
"Policie nic nezjistila. Auto mi rodiče koupily ojeté a jeden další škrábanec se na něm lehce ztratil a sám jsem se udat nešel. Proč? Vždyť to nebyla moje chyba. Ale zapomenout jsem na to nemohl."
"Takže jsi přišel sem, abych ti pomohl?"
"Zkoušel jsem toho víc. Sport, prášky. Dokonce jsem jednou vyzkoušel i drogy, ale nic mi nepomohlo. Až pak jsem se dostal sem." Dokončil mladík svůj příběh.
"Víš, kdybys mi to řekl dřív, určitě bych věděl jak ti pomoct a nic by se ti nestalo. Teď už ti ale nepomůžu. Na tady máš adresu na jednu mou kamarádku. Nebude to levný, ale mohla by ti pomoct."
"Díky." Otočí se mladík a zastrkávaje lístek do kapsy odchází.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama