hřebíky2

15. září 2016 v 10:22 | Ich |  obchod
pokračování :)

Po deseti minutách se zákazník vrátí zpátky do obchodu a spustí:
"Hele já znám své práva. Máte povinnost mi prodat vše co tu nabízíte, jinak dostanete pokutu."
"A co přesně tu prodáváme?"
"No to nevím. Něco co mi pomůže."
"Tak vidíš, nevíš co chceš, ale víš že ti to musím prodat."
"Vím co chci, něco co mi pomůže, aby mě netrápilo svědomí."
"Takže už mi řekneš, co jsi udělal?"
"Ne."
"Hele pokud chceš ztrácet můj čas, mám ve sklepě několik krabic, které je třeba vybalit. Můžeš začít s tou velkou vpravo, ale ničeho se nechytej bez rukavic. Je to nebezpečný." Skončí rozhovor prodavač a pak dál sleduje přenosnou televizi, zatímco zákazník se tiše rozmýšlí.
"A když to vše udělám, potom mi pomůžete?"
"Ne, ale mám tu pár reklamních předmětů. Jeden bych ti mohl dát za odměnu."
"Proč mi nechcete poradit. Koukněte já mám sebou dost peněz, všechno zaplatím. Nemusíte se bát."
"Teda to je pěknej balík, kde jsi k tomu přišel?"
"Takže mi už konečně pomůžete?" Zaraduje se mladík.
Muž za pultem si však unaveně promne hlavu a pak sní lehce zavrtí.
"Proč mi nechceš říct, co se stalo?"
"To je... osobní."
"Podívej měl bych tu pár věcí. Nějaké kouzla na zapomenutí, nebo bych mohl zkusit hypnotismus. Jenže všechno má svoje omezení a když mi nic neřekneš, tak ti pomoct nemůžu."
"To ale opravdu nejde. Nejde."
"Když nejde, tak nejde. Podívej měl bych tu pár hřebíků do rakve no a "
"Hřebíků do rakve?" Přeruší ho vyděšeným hlasem zákazník.
"No jo hřebíků do rakve, víš vůbec, proč se používají."
"Aby se k nebožtíkovi nikdo nedostal?"
"Rakev je víc jak metr a půl hluboko. Myslíš, že když už někdo kope metr a půl do země, že ho pár hřebíků zastaví?"
"To asi ne?"
"No vidíš." Usrkává prodavač dál kávu.
"Třeba se dřív lidi báli, že by se nebožtík mohl dostat z rakve, a tak ji raději přitloukli." Zkouší to dál mladík.
"Podívej hřebíky do rakve se používají především proto, že když se tělo rozkládá uvolní se z něj duše, která tělo vyplňuje. Jenže co se pak s takovou duší stane? Většina jich vyleze na povrch a bůh ví proč, se vydají za světlem. No a kam se tak asi podle tebe vydají?"
"Nevím asi k nějaké lampě?"
"Ne, zpravidla si vyberou Slunce, nebo Měsíc. Hned jak se pak dostanou mimo ochranou vrstvu atmosféry, bum a je po nich. Jejich duše shoří a je pokoj. Jenže občas se najdou jisté duše, které se nevydají ani ke Slunci ani k Měsíci, ale potulují se po zemi a ve zprávách slyšíš, že někde straší. Jeden by si řekl, že ze sedmi miliard lidí tu musí být duch na každém kroku, ale není víš proč?"
"Proto ty hřebíky?" Zkouší opatrně mladík.
Prodavač se konečně usměje a pokračuje:
"Jasně. To nejsou jen ledajaké hřebíky, tyhle mají moc pohlcovat duše a duchovní hmotu. Když pak nebožtík umře a tělo se rozpadne, hřebíky duši pohltí a jakmile zreziví a rozpadnou se i ony, duše se spojí zpátky se zemí a vrátí se do koloběhu. Proto ty hřebíky."
"No a vy máte tyhlety hřebíky?"
"Jo, pár bych jich měl, ale jsou už použitý, takže si musíš dát pozor, aby ses o ně nepýchl do prstu."
"Proč? Co by se mi mohlo stát?"
"No jsou pořádně rezavý, můžeš něco chytit." Zasměje se svému vtipu prodavač.
"No a jak mi to pomůže?"
"Ty si jeden opatrně vezmeš domů. Najdeš si kus dřeva, do kterýho bys ho mohl zatlouct. Pak se budeš pekelně soustředit na všechny svoje problémy a na nic jinýho nepomyslíš. Přitom zatlučeš hřebík do dřeva a to pak někde schovej. Ideálně ho můžeš zakopat někam na zahradě."
"A to je všechno? To mi pomůže?"
"Jo to je všechno a když to uděláš správně, určitě ti to pomůže, ale zároveň je to nebezpečný. Když se nebudeš dost soustředit a budeš myslet na jiný blbosti, mohl by ses třeba připravit o část svojí duše a to přece nechceš, ne?"
"Ne, to určitě ne."
"Nechceš mi ještě říct, co jsi udělal? Třeba bych ti mohl pomoct něčím méně nebezpečným."
"To fakt nejde. Prosil bych jeden hřebík."
"No co už." Povzdechne si prodavač. "Bude to pět tisíc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama