červ2

3. září 2016 v 16:43 | Ich |  červ
pokračování :)

Po probuzení jsem se pokusil opatrně proplížit z pokoje. Samozřejmě vše v mé hlavě muselo být jen vzpomínkou na sen, kterou stejně brzy zapomenu, nehodlal jsem však nic riskovat. Už jsem bral za kliku u dveří a opatrně je otvíral, když nepatrně zavrzaly.
"Už jsi vzhůru? Kam to jdeš?" Dává to smysl, moje halucinace se musela probudit se mnou.
"Nikam." Rychle jsem vyběhnul z pokoje. Že by účinek hub trval tak dlouho? Možná halucinace nepřinesla snědená broskev. Možná je to něco v mém pokoji. Co by to ale mohlo být?
Zbytek odpoledne až do večera jsem strávil v obýváku u televize, zatímco jsem se snažil uhladit našeho psa k smrti. Nikdy jsem se mu takhle dlouho ještě nevěnoval, a když jsem ho konečně pustil, vzhlížel na mě s náboženskou úctou naznačující, že je pro mě ochotný zemřít. Jednou se však do svého pokoje budu muset vrátit a to jednou přišlo dřív než později.
Opatrně jsem prostrčil hlavu otevřenými dveřmi a obhlédl celý pokoj. Batoh ležel vysypaný na zemi a jedna z broskví se mi zakutálela až k posteli. Možná vítr.
"Tak už ses konečně vrátil? Lháři prolhaná." Koukal na mě z polštáře na posteli malý červ.
"Co po mě pořád chceš? Vždyť neexistuješ. Běž si neexistovat někam jinam, tohle je můj pokoj." Chytil jsem polštář a chtěl jsem ho pro jistotu celý vyhodit z okna na zahradu.
"Co to děláš? Nech toho. Hned!"
"Nic jsem ti neslíbil. Neexistuješ a všechno to je jenom sen. Zmiz odsuds."
Polštář zamířil volným pádem dolů a já s obrovským PRÁSK přibouchnul okno. Konečně. Kdesi jsem četl, že fyzická námaha je nejlepším lékem na duševní onemocnění. Třeba se cesta k oknu taky počítá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 4. září 2016 v 10:03 | Reagovat

Tvoje články jsou naprosto originální, musím se po přečtení usmívat. Díky za zlepšení dne. :)

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. září 2016 v 10:29 | Reagovat

Když do dveří vejít chce  Jossef Šukk  starý,
strach má, by dveře mu nevrzaly,
( před chvilkou muž ten, byl ve městě )

" Baba spí...v polední siestě "...
bojí se vzíti za kliku....

" Pojď  ku mně !... vnuku můj...... Pepýku !
Popadni kliku, máš ručičky jemné,
pomalu otevři, ať vejdu tam ze vně !

... tak chlapče !  kurwa ! jen lehce !"

Chlapeček ale nechce !!

... tu dědek však zjistil ... zařval : " Pro pána !!
... klika je něčím pomazána !!
Jest tohleto mužné ???  no  no "....

děd přičichnul : " Vždyť je to howno !"

... prchá pryč  Patrick Prawetschek
( 125 cm  chlapeček )
a další dva hošíci ( velcí jak broky )

... však dědek je rychlý !  dlouhé má kroky !!
... ať chlapečci běží sebevíce,
již za pačesy a za zadnice
drží je dědek !  řve  : " Fšiváci !"

... plaňkou z plotu  je vyplácí !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama