červ1

2. září 2016 v 13:12 | Ich |  červ
Po maturitě přišly asi nejdelší prázdniny v mém životě. Já je například strávil sbíráním broskví v sadu a občasnou návštěvou kina. Po práci jsem si vždy vzal ze pár broskví domů na jídlo a jednu jsem snědl hned při šlapání na kole domů.
Tehdy byl zrovna pátek a já se těšil na blížící se neděli, kdy se v sadu nepracovalo. Šlapal jsem domů o sto šest, div se mi z pedálů nekouřilo. Broskev, kterou jsem ukusoval, byla už trochu přezrátá a sladká šťáva mi pokapala oblečení, kolo i boty. Tomu se říká trojitá výhra.
Doma bouchnul batoh o podlahu a já se po krátké sprš vyvalil na postel. Už jsem skoro spal, když jsem zaslechl tenký hlásek.
"Ty tam, slyšíš mě?"
Myslel jsem, že mám halucinace z horka. Jako takové jsem viděl nejlepší řešení je prostě ignorovat. Tvářit se, že tam nejsou a třeba zmizí. Už jako dítě jsem si myslel, že blázen není ten, kdo slyší hlasy a vidí neexistující věci, ale ten kdo nerozumí tomu, že vše není skutečné.
"Haló! Ty tam. Mluvím na tebe." Nedal se odbýt hlas.
Pro jistotu jsem si ještě přetáhnul polštář přes hlavu, aby mi ignorování šlo snáze. Jenže s mizivým úspěchem. Hlas na mě křičel dál.
"Tady jsem. V batohu. Pojď si pro mě."
V duchu jsem začal probírat vše, co jsem předešlý den snědl. Mohlo to být z broskve? Možná byla napadena houbou nebo plísní a já z ní mám teď halucinace.
"Aaaaaaaaaaaaa"
Pustil se hlas do nesnesitelného ječení. Rezignovaně jsem vstal z postele a prohrabal celý batoh. Nic v něm však nebylo. Jen dvě broskve, opalovací krém a kšiltovka.
"Tady! Tady! Tady!"
Když jsem pátral po hlase, zjistil jsem, že vychází z jedné z broskví. Mluvící broskev no to mě podrž. Komu by to asi psychiatr vyčítal za vinnu? Matce, nebo otci? Když jsem však prozkoumal broskev blíž, zjistil jsem, že z ní vyčuhuje vyřvávající hlava malého červa.
"Sklapni už konečně, tady se nedá spát." Obořil jsem se na něj hned.
"Ale musíš mi pomoct."
"S čím?"
"Potřebuju zachránit."
"Dobře, tak já tě z té broskve vytáhnu, ale pak si jdu hned lehnout."
"Z broskve se dostanu sám. Pomoct mi musíš s něčím jiným."
"Tak už se vymáčkni, já chci spát." Pořád jsem si ještě nebyl jistý, jestli je dobrý nápad bavit se s něčím, co neexistuje. Jenže má touha po spánku byla přece jen silnější.
"Musíš najít krásnou princeznu, aby mě políbila."
"Nic jednoduššího po mě nechceš? Tak se drž, já jdu zatím spát."
"Stůj! Kam to jdeš?"
"Spát!" Sám jsem sebe překvapil, s jakým klidem jsem dokázal odpovídat.
"Ale co moje princezna?"
"Tu půjdu hledat hned, jak se vzbudím."
Dopadl jsem opět na postel doufajíc, že až se vzbudím, budu mít hlavu zase v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MILKONAIRE MILKONAIRE | Web | 3. září 2016 v 15:12 | Reagovat

To je super příběh, fakt. Těším se na červ2 Mluvící broskev :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama