zákaz vjezdu

22. srpna 2016 v 0:59 | Ich |  zbytek
Není to tak dávno, co se na druhém konci ulice objevila nová značka. Zářivě bílá s červeným lemováním na okrajích. Taková placka jakoby terč na střelnici. Objevila se zde náhle a bez jakýchkoli řečí. Možná proto vzbudila tolik vášnivých emocí a občas i upřímné nenávisti. Hned druhý den ji někdo pomaloval. Černým sprejem ji ozdobil sprostými obrázky a fixou přidal i vzkaz pro všechny policisty, který by si jen málokdo zapsal do památníčku.
Neměla se tam špatně. Jen jí bylo trochu smutno. V továrně jí naslibovali, že bude potkávat stovky a stovky aut každý den no a v reálu se za ní nikdo ani nezastavil. Teda skoro nikdo. Zřídkakdy kolem někdo projede, ale jednou u ní dokonce někdo zastavil. Chvilku si ji prohlížel, pak sednul do auta a vytáhnul si mapu. Po půlhodině se vydal k nejbližšímu domu, zazvonil a dál už si vlastně ani nikdo napamatuje co bylo.
Tak by tam značka stála ještě dodnes, nebýt toho, že minulou zimu černému Josefovi, který bydlí na konci vesnice, zasypal sníh silnici vedoucí k jeho domu. Nejen že mu sníh zasypal cestu, ale pak se na ní srazily dvě auta. To tedy byla panečku rána. Můj starej děda se ve škodovce plazil asi dvacítkou, když ho ve smyku nabořilo černý auto s blbcem uvnitř. Taková šlupka, že museli dojet nejen hasiči vystřihávat, ale i sanita páč děda je teď kór na to zdraví háklivej.
No a tak se černej Josef neměl jak dostat domů. Teda mohl dojít pěšky, to by ale musel odstavit auto bůh ví kde a zítra se pro něj vrátit. Panečku já vám ho tehdy viděl. Seděl zaraženě v autě a hypnotizoval volant. Hlava se mu div nerozsvítila od všeho toho přemýšlení. Nakonec nevím, jak dlouho tam špekuloval, protože mi byla taky krapátko zima a doma jsem měl lepší věci na koukání, ale den na to mi říkala souseda, že ho čapli chlupatý, jak jede do zákazu. On se vám furt blbec koukal na tu značku a řešil, zda to projet, nebo ne a přitom přehlíd policajty, kteří blbě odbočili, když jeli taky k tý bouračce.
No on byl dycky trochu rapl, ale tenkrát ho ta pokuta vzala nějak moc u srdce, protože další den tam už značka nebyla a po vesnici se rozneslo, že na ní Josefova dcera jezdí jako na bobech s dětma. No a že je to trochu z ruky a nikdy sem stejně skoro nikdo z cizích nejezdil, na značku se dávno zapomnělo a kdo ví zdali se sem ještě někdy vrátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama