kost1

29. srpna 2016 v 17:20 | Ich |  zbytek
Jednou po dešti jsem měl plnou hlavu blbostí a ty musely ven. Šel jsem se tedy raději projít, protože o díru v hlavě asi nikdo nestojí, minimálně já ne. Máme barák u řeky, neměl jsem tak moc na vybranou a vydal jsem se po cestě vinoucí se dolů okolo řeky až na okraj lesa, kde cesta končí. V místě, kde se řeka vlévá do lesa jsem se ještě nechtěl vracet. Pořád jsem měl plnou hlavu Renatiny svatby a Igora, kterého si bere. Igora, který byl kdysi můj nejlepší kámoš.
Les byl docela klidný, tichý a díky bohu jsem za celou cestu, co jsem kopal do kamenů, jehličí a pařezů, nepotkal vůbec nikoho. Podél řeky jsem šel jak dlouho to jen šlo, když jsem však dorazil k potůčku vlévajícím se do řeky, nechtěl jsem si máčet boty a vydal jsem se tedy proti jeho proudu.
Smrkovou monokulturou se šlo docela dobře, a když jsem dorazil na místo, odkud potůček vyvěrá, sedl jsem si vedl a tiše jsem se nechal okusovat komáry. Asi tak za půl hodiny lelkování a okamžiků, kdy jsem ze sebe všechno zkoušel vykřičet dávkou sprostých slov, jsem si u pramene všiml něčeho bílého. Vytáhl jsem to z vody a našel jsem malou, do běla vyhlazenou stehenní kost. Kde se tam asi vzala? Jaké zvíře už ji asi teď nepostrádá? Nevím. Vzal jsem si ji však domů.
Doma jsem ji hodil na polici a prakticky jsem na ni zapomněl. Zbytek víkendu jsem strávil mimo domov, když jsem pomáhal rodičům vymalovat v bytě. Kdo ví co se celý víkend dělo doma, možná že nic, možná že něco dost děsivého. To fakt nevím. Můžu říct jen to, že si sousedi v pondělí rozhodně nestěžovali. Ne jako v následujících dnech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama