umělý úsměv

9. července 2016 v 13:57 | Ich |  téma týdne
Jednou v lese baví se medvěd se zajícem.
"Pověz ušáku, jak to děláš, že tě všichni mají rádi. Já jen vbručím na paseku a všichni zmizí pryč jak pára nad hrncem. Nikdo se se mnou nebaví a nikdo mi nic nechce říct. Ani ty. Kdybych tě nevázal, tak už jsi teď na druhém konci lesa."
"To bych neudělal. Hned jak jsem tě viděl, chtěl jsem si s tebou povídat. Chtěl jsem ti však doběhnout pro něco k snědku. Ke mně když dojde návštěva, nesmí odejít s prázdným žaludkem. Jenom kdybys mě nechytil a nesvázal."
"Jsi si jistý, že neutečeš? Já ti nějak nevěřím."
"Neuteču. Slibuju na své pravé ucho a to je moje oblíbené ucho. Moje mamka mě na něm vždycky hladila ještě než ji přejel kombajn."
"Dobře tak já tě rozvážu. Ale ne že mi utečeš. Jinak si tě najdu, udělám z tebe pastu a budu se s tebou leštit drápy."
"Vidíš já věděl, že si budeme rozumět. Myslím, že už když jsem se narodil jsem cítil v kostech, že my dva jednou budeme přátelé. Vždyť zajíci a medvědi spolupracují už od pradávna."
"A proč s medvědy kamarádí jen zajíci? Proč se nás všichni ostatní bojí? Řekni mi to jako přítel příteli. Nemusíme před sebou mít žádné tajnosti."
Zajíc se tak zamyslí. Pohodí očima vpravo vlevo a říká.
"Podívej se na sebe. Moje maminka vždycky říkala, že správný zajíc se má usmívat všude kam vkročí. Že úsměv je nejlepší pozdrav a že jinak mě nebude mít nikdo rád. Zkus se na lidi víc usmívat."

Po týdnu zajíc ve stínu pod ořechem chroupe trávu, když se vedle něj svalí hnědý medvěd.
"Hele zajíci tys mě podvedl. Celý týden jsem se neustále zubil na všechny a na všechno a stejně mě nikdo ani nepozdraví, jenom bere nohy na ramena. Dám ti ještě jednu šanci, jen proto že jsme nejlepší kamarádi, ale jestli to nevyjde, začnu tě používat jako kartáček na zuby."
"Kamaráde já ti nevím, ale určitě děláš něco špatně. Rady mojí drahé mámy nikdy neselhaly. Kdyby ji nechytila liška, běhala by tu se mnou ještě teď zdravá jako řípa. Tak mi ukaž jak se na všechny usmíváš."
Medvěd vycení zuby, zajíc sebou mírně trhne a povídá.
"Podívej kamaráde, protože jsi skoro jako můj bratr, řeknu ti to upřímně. Moje drahá maminka říkala, že se musíš neustále usmívat, ale nezapomeň, že taky byla jenom zajíc. Dám ti tedy radu. Zajdi si za mým zubařem a popros ho, aby ti vyškubal všechny zuby a udělal ti umělý chrup, stejný jako mám já. To bude určitě fungovat."
"A nebude to bolet?"
"Přece by ses nebál zaječího zubaře. Jsi už velký."
"To jo..."

A to je příběh jak se v lese objevil medvěd se zaječím chrupem. Medvěda už se nikdo nebál, každý hned jak ho uviděl, začal se smát a smíchy válet po zemi. Z medvěda se stal starý bručoun a zbytek života strávil schovaný hluboko v temné části lesa, kam slunce dopadá jen občas přes poledne. Chudák zajíc se zase musel odstěhovat hodně daleko a vzal sebou i celou svou početnou rodinu, aby je snad nepotkalo neštěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 9. července 2016 v 16:38 | Reagovat

Moc zajímavá bajka. :)

2 gitty93 gitty93 | 9. července 2016 v 16:47 | Reagovat

[1]: děkuju :) jen nevím jestli je zde nějaké ponaučení..musí mít bajky ponaučení?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama