prsten3

25. července 2016 v 0:57 | Ich |  prsten
pokračování :)

"Zachránila jsem ti život, to tak spěcháš pryč? Naposledy jsem s někým mluvila před sedmi lety. Nemohly bychom si aspoň chvilku povídat?"
Nadšený výraz na dívčině tváři poněkud pohasne a vystřídá ho provinilý úsměv a zkouší zavést rozhovor.
"Jak se vlastně v jeskyni pozná, kolik uběhlo času?"
"To Daž. Každé léto přinese teplé počasí a s Perunem brázdí oblohu. V zimě zas přivane chlad a donese sníh. A tak počítám zimy a čekám, kdy se za mnou zase někdo podívá."
"A proč nejdeš ven? Musíš myslet taky někdy na sebe. Nemůžeš tu pořád trčet zavřená a hlídat, jestli se zrovna někdo netopí."
"Podívej se na mě. Jak bych takhle mohla chodit ven?"
"Víš, ale já tě nikde nevidím."
"Ale vidíš. Jsem přímo před tebou."
"Kde?"
"Támhle na zemi. Podívej se vedle toho jezírka."
Dívka přistoupí k malé louži uprostřed jeskyně, vedle které nic neleží, a vděčně spolkne několik doušků. Samým šokem zapomněla, jak velkou žízeň vlastně má.
"Ale tady nic není."
"Není? Ale bylo. Kdysi tam leželo mé tělo, než maso uhnilo a šaty a kosti se rozpadly na prach. Možná kdybys pořádně prohledala písek, najdeš zlatý prsten, který hlídá můj hrob."
"Takže jsi umřela?"
"Ano."
"Takže jsi duch?"
"Ne jsem královna této jeskyně."
"Ale královny mají aspoň tělo, když už nemají ani korunu ani krásné šaty a zámek."
"Proč?"
Dívka se potichu zkusmo prohrabává pískem a příležitostně ho přesívá z jedné dlaně do druhé.
"Promiň."
"To nic, jsem už dlouho mrtvá."
"Můžeš mi aspoň říct, jaké to je po smrti?"
"Nemůžu."
"Proč? Já to nikomu neřeknu. Slibuji."
"Ale já nevím, jaké je to zemřít."
"Ale vždyť jsi...."
Následné ticho je tentokrát mnohem delší. Dívka dál přesýpá písek z místa na místo a občas se o trochu posune. Drobná kapka se odlepí od stropu a spadne doprostřed tůňky.
"Víš kdysi jsem se taky měla utopit. Když přišli vojáci a zabili mého otce, schovávala jsem se celé léto uprostřed lesa. Když jsem se na konci léta chtěla vrátit domů, spadla jsem do řeky protékající lesem. Ten rok bylo dost sucho a řeka nebyla hluboká ani prudká. Když však neumíš plavat, utopit se můžeš i v takové řece. Vidíš možná se od sebe přece jen moc nelišíme, taky jsem byla zachráněna před utopením."
"A proč jsi odsud tedy neodešla? Nebo jsi mi lhala a já tu umřu hlady stejně jako kdysi dávno ty?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama