prsten2

24. července 2016 v 0:37 | Ich |  prsten
pokračování :)


"Haló. Probuď se."
Tiché tělo dívky však zůstává nadále nehybně ležet na jemném písku. Ticho tak čeká trpělivě dál, dokud to po půl hodině nezkouší znovu.
"Ty tam. Slyšíš? Probuď se. Slyšíš?"
Po několika dalších pokusech dívka začíná jevit známky vědomí. Prsty na levé ruce sebou občas nepatrně zaškubou.
"Kde to jsem?" Přidá se potichu dívčí hlas. Nadále však leží téměř nehybně zabalená do písku.
"Jsi u mě? Kdy jinde by jsi byla."
"A to je kde?"
"V mojí jeskyni a já jsme její královnou. Můžeš mi říkat královno, nebo paní královno."
Hlava se s námahou nadzvedne z písku a unavené oči zkusmo zamžourají. Na lících jsou ještě nalepeny zbytky jemného písku.
"A jak jsem se sem dostala?"
"Jako všichni ostatní. Spadla jsi do tůňky. Les je plný rašelinišť. Musíš si dávat pozor, kam šlapeš."
"Takže jsem mrtvá."
"Ne. Tantokrát jsi měla štěstí."
Dívka se pokouší zvednout ze země. Už druhý pád za jeden den očividně nikomu na obratnosti nepřidá.
"Takže jsem na dně tůňky? Takže jsi vodník? Nebo spíš vodnice?"
"I tak mi lidé občas říkají. Jiní mi zase říkali čarodějnice. První se modlili a vyznávali ze svých hříchů, ti druzí mi vyhrožovali mučením a chtěli mě upálit. Nevděčná banda."
Dívce se rozlije ruměnec po obličeji a dál zní jeskyní jen ticho.
"Nejsem ani jedním. O vodnících se říká, že topí lidi. O mě by se však dalo říct, že jsem ti vlastně život zachránila."
"Jakto?"
"Každý kdo se má utopit na blatech, kde jsem dřív žila, dostane ještě jednu šanci a přijde sem za mnou. Podruhé tě však už nic nezachrání, takže po cestě z lesa musíš dávat větší pozor."
"Takže můžu jít domů?"
Dívka se konečně vyškrábe na nohy a pohledem se snaží najít východ. Jeskyně se však pouze kroutí do tmy a neznáma. Tento konec je však slabě osvětlen svítícím kamenem položeným v písku u jedné stěny jeskyně. Mluvící žena, respektive královna, však není ani v tomto matném světle nikde v dohledu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wol4y wol4y | E-mail | 24. července 2016 v 12:07 | Reagovat

Musím uznat, že příběh mě docela začíná bavit, kde pak se bere inspirace?

2 gitty93 gitty93 | 24. července 2016 v 18:05 | Reagovat

[1]: tak to mám fakt radost :) teda tu bych měl už jen proto, že to vůbec někdo četl, ale pokud se to aspoň i trochu líbí :D tak to je pomalu důvod slavit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama