jedle

13. července 2016 v 9:49 | Ich |  zbytek
Vím, že mi nikdo asi neuvěří, ale jestli toto čtete, je mi to už jedno. Celé to začalo, když jsem byl malý. Otec za mnou jednu neděli došel a říká: "Pojď se mnou, potřebuji ti něco ukázat."
V zadní části naší zahrady byla vykopána jáma a vedle ní ležel na boku malý stromek s obalenými kořeny. Byla to jedle. S otcem jsme ji zasadili do země a přitom mi řekl něco, na co jsem bohužel zapomenul.
"Jedle je jehličnan a v nich teče smůla podobně jako tobě teče v žilách krev. Tahle jedle tu bude růst pěknou řádku let a tak k sobě přitáhne všechnu tvou smůlu a tobě tak zbyde v životě jen štěstí."
Na jeho slova jsem dávno zapomněl, ale asi na nich něco bylo. Ve škole se mi dařilo, a hned po maturitě se mi podařilo najít dobře placenou práci a tak jsem nastoupil na dráhu slibné budoucnosti. Jako jedináček jsem měl také zdědit náš dům po rodičích a po smrti dědečka mi jako jeho jedinému vnukovi přibyla na účet slušná částka. Všechno se odvíjelo jako po drátkách. Skoro až moc snadno.
Po pár letech jsem si chtěl na našem pozemku postavit malý domek a aspoň se nějak osamostatnit. Volba tak padla na zadní konec zahrady, kde se měl postavit malý domek pro mě a moji budoucí manželku. Několik stromů tak muselo uvolnit místo, mezi nimi i má jedle. Motorová pila se zakousla do kmenu a strom se krátce na to zřítil k zemi. Při odnášení dřeva se mi však jeho smůlu nalepila na ruce a ani po několikerém umytí nepustila. Den na to jsme s otcem káceli zbytek stromů. Odlomená tříska ze stromu však vyletěla v nešťastném úhlu a zabodla se otci do oka. V nemocnici se podařilo jeho zrak zachránit, ale nehoda mě trápila až do dalšího dne. Do doby než jsem v práci udělal chybu.
Práce letového dispečera je skvěle placená, pracovně zajištěná, ale silně stresující. Ve starosti o zdraví mého otce jsem navedl letadlo na špatnou přistávací dráhu a dvě letadla se srazila. Možná jste o tom již četli ve zprávách, ale mojí chybou umřelo osmdesát lidí. Přišel jsem tak o práci a po soudním procesu bych nejspíš přišel i o svou svobodu. Ale na tom už nesejde. Jestli toto čtete, jsem již mrtvý. Přál bych si najít jiné východisko, ale z tohoto pekla mě dostane již jen má smrt. Za všechno může ten prokletý strom. Kdybych si jen pamatoval, co mi otec říkal. Smůla z mých dlaní pořád nejde smýt a i když jsem zvažoval, že bych si obě ruce uřízl, všechno co se stalo už nezvrátím. I přesto, že zranění nebylo vážné a otec vše zvládal dobře, včera najednou upadl bůh ví proč do komatu. Doktoři říkají, že je to šokem, ale já vím čím to je. Za vše může ta zpropadená smůla. Vezmu si ji tedy sebou do hrobu. Sbohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama