Červen 2016

melatonin

10. června 2016 v 17:04 | Ich |  téma týdne
Někteří lidé říkají, že čas stvořili lidé. Dali smysl ubíhajícímu světu okolo sebe a začali se tak světa. Začali se bát svazujícího času, který přináší vrásky do tváře a složenky k proplacení v polovině měsíce. Někteří lidé toto skutečně říkají a najde se i pár těch, co tomu skutečně věří. Na druhou stranu se však najdou zavylí odpůrci této teorie. Věří, že čas tu byl, je a vždy bude. Jako důkaz jim slouží melatonin. Hormon, který se jako vlna rozlije do celého lidského těla přesně šest minut a čtyřicet jedna vteřin po půlnoci. U spícího člověka tak zajistí kvalitní spánek a regeneraci organismu i poškozených buněk. U bdícího člověka naopak navozuje pocity deprese, zvýšené citlivosti na světlo a brání jim v usínání. U některých lidí však dojde k poruše epifýzy, která melatonin produkuje a ten je tak produkován po celý den. Takovým lidem se pak říká děti noci.
Jejich unavená těla bloudící ulicemi a mozek sužovaný neustálým přívalem sebeznechucení se v nedávné době dostaly taky do hledáčku médií a veřejnosti. Nedávný případ muže, který....

-Záhada melatoninu. Mladý sociolog. Praha: Satraka, 2016.

Karel2

1. června 2016 v 20:14 | Ich |  zbytek
pokračování

Mají už jen poslední dva koblihy s jahodou marmeládou. Peníze opouští peněženku a zvonek na dveřích znovu zvoní jak vybíhá ven. U sanitky už stojí auto a hlasitě troubí, jak kdyby si tím nějak pomohlo. Vřískající klakson konečně sklapne a do ulice se navrátí klid ulice. Burácení motorů, křik lidí sbíhajících se ke křižovatce a blýskání foťáků. A všechny zvuky v mžiku utichají jen aby znovu přenechali místo klaksonu. Taky se nemusí hned. Vždyť pan Vávra už jede pryč. Nestojí tu ani tři minuty a ještě k tomu se sanitkou. Co kdyby tu opravdu někoho zachraňoval. Někteří lidi jsou nehorázní.
Když už se rozhlíží jak vyjede, všimne si hloučku u křižovatky. Fotí si ženu ležící uprostřed silnice. Auta se jí snaží opatrně objet kolem ale i tak se křižovatka rychle plní auty. Proč proboha leží na silnici? To neví že všichni spěchají do práce a nikdo nemá na tohle zdržení čas? Takhle se opít hned po ránu. Určitě by se měla stydět, že pan Vávro? Co? Kde je pan Vávra? Zdravotnický batoh na zádech dobíhá k ženě. Nehledě vpravo vlevo přebíhá přes křižovatku. Těhotná žena, asi třicet let. Náramek diabetika se jí houpá na zápěstí. Na tohle přece pan Vávra studoval, měl by vědět naprosto přesně co teď udělat. Tak proč má takový děs v očích?
Nakonec mu nějaký muž pomohl odnést ji do sanitky. Houkačka se rozjede na plné obrátky a Vávra uhání ulicemi jak zběsilý. Jeho nejhorší noční můra se naplnila a tentokrát jde skutečně o život. U nemocnice nakonec nestačí zabrzdit a sanitka se zastaví až nárazníkem o zeď. Zbytek rozlité kávy pomalu stéká ze skla a z přední desky. Po šesti hodinách je na světě o malýho kluka víc a jeho matka je snad také v pořádku. Kluk se bude jmenovat Karel. Že po tátovi.
Pan Vávra jezdí s kamionem. Brázdí silnice křížem krážem a rozváží zboží do obchodů. Občas si stěžuje na bolavé kosti, ale to pak jen opravdu potichu. Pan Karel Vávra jezdí s kamionem a říká mu Karel. Když se však někdo ptá proč svůj kamion pojmenoval po sobě, odpovídá jen tiše, že jeho kamion je přece jeho součástí.