Karel1

31. května 2016 v 20:13 | Ich |  zbytek
Pan Vávra jezdí s kamionem. Vždycky to byl jeho sen, už jako dítě si přál pod stromeček malý model a jezdil s ním po koberci. Jenže pak vyrostl. Vyrostl a měl si vybrat co dál. Jestli jít studovat, nebo se vyučit mechanikem. Každý řidič přece potřebuje vědět, jak funguje motor. Rodiče byli neoblomní a čtyři roky zdravotní školy i s maturitou hrozně otravné. Až k uzoufání otravné. Ne jako brázdit dálnice a houkat klaksonem. Večer přespávat na sedla do svitu hvězd. Opíkat si klobásky v rendlíku nad vařičem. No má maturitu a teď jezdí se sanitkou. V duchu jí však říká kamion. Rodiče jsou na něj pyšní. Že zachraňuje životy všem vykládají. Je to hrdina. On však zatím vozí staré babky do nemocnice na vyšetření. Občas mu nadávají, občas mu lichotí, nejhorší jsou však nerudní dědulové. Pro některé je příliš mladý, na to aby uměl pořádně řídit, pro jiné má zase ošklivý účes. Jednou jede moc pozdě pozdě a měl by si přece uvědomit, že na něj přece nebude nikdo čekat. Jindy přijede moc brzy a měl by přece brát ohledy a možná raději objet celý blok dokolečka, protože maminka ještě není nachystaná. A k všemu musí sedět za volantem volkswagwenu.
Jednou řekněme v.... červenci jel pan Vávra ráno jako každý den posbírat stádo aby jej mohl rozvozit do nemocnic na vyšetření. Špička se táhne dopředu i dozadu a raní půlhodinka v sanitce je tak vždy strávena s kávou a koblihy, dnes však na koblihy ještě není čas. Sanitka opatrně zaparkuje ve vjezdu a pan Vávra rychle vyskakuje ze dveří div nemetá kotrmelce. Jeho žena včera zapomněla koupit koblihy v pekařství a tak se nedá nic dělat, snad mu je nikdo nevykoupil. Zvonek nad dveřmi zazvoní a s reflexní vestou na sobě ho všichni ve frontě pouští dopředu. Očividně vidí, že má naspěch. Co kdyby kvůli jeho zdržení někdo umřel.

pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama