oheň v lese

16. dubna 2016 v 14:39 | Ich |  druidi
Skupina lidí prochází v řadě za sebou po lesí cestě. Někteří drží pochodeň v ruce a osvětlují tak noční cestu i pro ostatní. Asi deset lidí uprostře zástupu jde se svázanýma rukama a jejich oči jsou zamlžené.
"Učiteli, neříkal jste, že je nebezpečné chodit s ohněm po lese? Že bychom neměli chodit v noci a pokud už ano, tak alespoň po tmě? Neříkal jste snad, že nám les dává dřevo na vaření a aby nám nebyla v noci zima, ale zato nesmíme lesu nidy ohněm ublížit?" Šeptá mladík zahalený v kápi k vysoké postavě. Občas si poposunuje okraj kápě, aby lépe viděl.
"Ano, to je pravda. Dnes v noci však vluky spojily svou moc a vše zde je součástí lesa. Ty, já ani oheň nejsme vyjímkou. Pro denšek jsme všichni jeho součástí."
Do nočního ticha se ozývá jen rytmické našlapování. Mladík se zvědavě rozhlíží okolo sebe. Měsíční světlo do lesa neproniká. Ne však že by se nedokázalo prodrat mezi větve, Měsíc se pouze v dnešní noc vydává k dalšímu oběhu a tak po tmě odpočívá, aby mohl dále svítit.
"Podívej se na ně. Vidíš je? Jak Trhavě chodí, jak jim volně vysí ruce u těla a ani se nebrání, jak občas prohodí nesrozumitelné slovo." Ukazuje zahalený učitel na postavy uprostřed průvodu. "To jsou účinky Křídavky. Stačí jen ždibek a tvá duše vystoupí z těla. Poletuje pak volně okolo připojena k tělu jen úzkou nitkou. Kdybys pak použil dravou vodu smíchanou s Mítivcem, duše by se navždy odloučila od těla a mohl bys ji polapit. Zůstane ti pak tělo. Bude stárnout a umře, pokud ho nebudeš krmit, bez duše ti však již nebude odporovat a udělá přesně jak mu řekneš."
"To nedává smysl učiteli. Proč bych chtěl prázdnou schránku bez duše?"
"Mohl by za tebe pracovat, můžeš na něm zkoušet lektvary, které se bojíš vyzkoušet sám. Vždycky se najde způsob, jak ho využít."
Skupna dojde na mýtinu. Uprostřed zarostlé plochy stojí dřevěná konstrukce ze dřeva a proutí. Omámení lidé pomalu vlezou do konstrukce. Někteří zakopávají, jiní jsou zase hrozně neobratní, někteří se zastaví a strach jim vyplní oči. Ti jsou pak s křikem omráčeni a vneseni dovnitř. Nakonec jsou všichni přivázaní uprostřed konstrukce.
"Přineste slámu."
Snopy trávy jsou pomalým tempem připevňovány z vnějšku ke konstrukci a ta nabývá tvar. Ruce, nohy a hlava. Slaměné tělo shlíží vysoko nad mýtinou. Najednou se v lese rozblikotá záře a slaměný panák se rychle rozhoří. V děsivém křiku se mění v popel a nad ránem na louce zůstanou jen zahalené postavy.
"Posbírejte popel."
"Ale proč učiteli? K čemu tohle slouží?"
"Les potřebuje nové duše. Naši předci rostou všude kolem nás. Jejich duše obývají mohutné stromy, ale kdo by se chtěl po smrti krčit jako zakrslý keř. Občas je třeba přinést lesu nové duše, aby zde mohly růst i keře a tráva. Les se tak může šířit dál a je plný života. Navíc jsou to naši nepřátelé. Jiní by je popravili, my jim však dáme ještě šanci. Les je přijme mezi sebe a stanou se jedněmi z nás."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama