nikdy se nevzdávej

17. dubna 2016 v 22:00 | Ich |  téma týdne
Původně jsem chtěl sepsat něco optimisticky pozitivního. Jenže moje nálada je pod bodem absolutní nuly a to pozitivní myšlení se za celý týden prostě nedostavilo. Rozhodl jsem se alespoň napsat příběh plný uťatých a ohlodaných hlav, plný krve a kutálejících se kebulí. Jenže to není můj styl....myslím. Rozhodně jsem nedokázal vymyslet příběh s uťatou hlavou, který by se alespoň trochu vzdálil od klišé uťaté hlavy na popravišti. No nic, vymyslel jsem jen tohle.

Na okraji chodníku posedává muž a pláče.
"Hlavu vzhůru, to bude dobré. Teď si možná připadáš, že jsi na dně, ale všechno se nakonec vyřeší. Hlavně že jsi naživu."
Krátký proslov velitele hasičů skoro ani nezní, jak kdyby ho měl nacvičený. V hlase má opravdový soucit, jenže jemu neshořel dům. On se má kam po noční šichtě vrátit. Čeká ho žena, děti a fotky v albu. Na světě není dost soucitu, který by teď dokázal vyvážit jeho pocity. Muž se svěšenou hlavou mlčky nastupuje do auta a záhy se ztrácí do noci.
Když auto zastaví stojí před malou budovou, která se mírně naklání na bok.
"Tak jsme tady, dnes vás tu nechají přespat a zítra vám pomohou kontaktovat vaše příbuzné. Na tyhle věci jsou oni zvyklí, tak hlavu vzhůru chlape. Tohle přece ještě není konec světa."
Řidič nasedne do auta a zase mizí. Ze sucha auta se přesune do sucha domova. Muž tady stojí za mírného mrholení a nemá sucho nad hlavou, pod které by se mohl vrátit. Průčelí budovy taky nepůsobí nejuklidňujejším dojmem. Rozbité okno vyspravené lepenkou působí žalostně. Ale ne žalostněji než muž brečící na chodníku. Značka samsung. Aspoň že použili kvalitní lepenku.
"Co ty slzy? To seš chlap? Hlavu vzhůru ne?" Ozve se ženský hlas z pootevřených dveří budovy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. dubna 2016 v 22:14 | Reagovat

Hlavu vzhůru a kalhoty dolů. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama