na konec cesty

6. dubna 2016 v 17:54 | Ich |  druidi
"Ale učiteli, kam jdeme?"
"Dnes musíš být potichu. Poslouchej co ti řeknu a jdi v mých stopách. Jdeme na místo, kde jsi ještě nebyl a kam znovu nesmíš dokud nevystuduješ. Pouze pak budeš moci dobrovolně přijít, jenže tou dobou už tam dobrovolně nebudeš chtít."
"A kam teda jdeme učiteli?"
"Do země našich předků."
"Ale neříkal jste učiteli, že naši předci rostou v lese okolo nás?"
"Ano, ale zde s nimi nemůžeš komunikovat."
Dvojce kráčí lesem, bílé vlasy ukryté pod kápí lemují starcův obličej. Ustaraný pohled na tváři sleduje neviditelnou cestu lesem. Mladík, spíše kluk, opatrně našlapuje v jeho stopách. Občas se společně zastaví a provedou pár rituálů.
"Víš co je tohle?"
"To je myslím Vluk. Mám pravdu učiteli?"
"Je to vluk a není. Když zemře druid a jeho duše vyroste, duše velmi vzdělaných a moudrých druidů vyroste jako vluk. Těchto předků si také musíš vážit nejvíc. A jednou za čas, když přijde čas a zemře nejmoudřejší z druidů. Z jeho duše vyroste vluk jako žádný jiný. Podívej se semhle podle tohohle ho poznáš."
Dvojce stojí poboku, obdiv v očích v tichu skoro půl hodiny, dokud se neozve mladý hlas.
"A jak se takový vluk liší od ostatních učiteli?"
"Takový vluk najdeš v celém lese jen jeden. Pro druida je to po smrti velká čest. Stráží všechny naše předky a vždycky nahradí svého předchůdce. Tenhle se jmenoval šedohřív rudý jasan a byl to otec mého učitele. Můj učitel o něm často mluvil a často mě sem vodil. Doufám, že až já jednou zemřu, budeš mě také navštěvovat."
"Budu učiteli."
"Když obejdeš strom třikrát doprava, vydáš se na cestu mezi mrtvé. Když obejdeš strom třikrát doleva, vydáš se mezi živé. Pokud však uděláš chybu, tvá duše opustí tělo, a oba budete bloudit světem navždy. Tělo bez duše nemůže zemřít, ale i duše bez těla je navždy zatracena. Dávej si tedy pozor. To samé tě však čeká, pokud budeš mít v srdci zlý úmysl. Ochránce předků by tě nepustil dál."
"Ano učiteli."
Dvojce obchází strom a pokračují v cestě. Potichu prochází lesem. Starcův obličej čím dál ztrápenější, mladíkův obličej stále dychtivější dojít už na konec. Po západu slunce se les zešeří, ztemnělé světlo však začne vyzařovat zevnitř stromů.
"Už jsme tady. Ty si však musíš pamatovat, že po téhle cestě musíš projít okolo devatenácti květin a musíš vše stihnout do západu slunce, jinak zemřeš a z tvé duše vyklíčí smrže. Víš okolo kterých květin jsme šli?"
"Nevím učiteli. Dával jsem pozor, abych šel ve vašich stopách."
"Dobře, až budeš starší, prozradím ti vše. Teď však běž pozdravit své rodiče. Támhle rosou vedle sebe. Spolu tak, ajk byli celý život."
Mladík se zmateně rozhlédne okolo a s křikem se rozeběhne ke za svými rodiči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama