pokračování předchozí části
"Ale nějak se ti v tom ztratil ten sen."
"Jo. Ale to je trochu blbý."
"Proč?"
Vzduch najednou rozvíří vůně spáleniny. "Dávej pozor." Oba muži se vymrští a vytrhnou klacky od ohniště.
"Jsou úplně ohořelý."
"Aaaah taková škoda."
"Snad to spraví kečup."
"Jo. Ten pomůže vždycky."
"Jak je to s tím snem?"
"Tak hlavně se nesměj."
"V poho."
"No jak jsem tam ležel a byl jsem mimo, najednou jsem se probral a ta hvězda zářila jasně jak slunce. všude bylo světlo a na mě někdo mluvil. Říkal mi ať jdu za ním. Že se jmenuje Baran, pomůže mi a už se nemusím ničeho bát. Bylo to celý takový divný. No a pak už to nebyl jenom hlas. Z hvězdy se vyklubala ovce. Taková obrovská koule vlny, ze které trčely jenom rohy a čtyři nohy. Přiběhla ke mně nabrala mě na rohy a já přistál přímo na ní. Dál už to bylo mnohem divnější. Odněkud se objevila disko koule, začala hrát hudba a vedle mě se na ovci objevil Bob Dylan. Zpíval The times they are changin a třásl u toho rumba koulemi. Neustále opakoval, abych nešel za světlem a že brzo bude líp. Mám pokračovat?"
"Ne. Tohle myslím stačí."
"Nakonec se z ovce stala zase hvězda, řekla mi, že na mě bude dávat pozor a ať se nebojím usnout, že mě ráno zachrání a že na mě už navždy bude dávat pozor. Tohle je všechno co si z té noci pamatuju. Ale věřím že mě opravdu chrání dodnes."
"To je zajímavý příběh."
"Díky."
"Mohl nás aspoň ochránit od spálených buřtů."
Smích ozývající se od ohniště pokračuje.