my story 11.1

1. ledna 2016 v 21:27 | Ich |  my story 11
pokračování předchozí části

"Víš jak jsou u nás uprostřed léta slavnosti? Už jsi na nich taky byl. Lidi se oblečou do masek a jde průvod skrz les."
"To si pamatuju. Moc mě to nebralo."
"A pamatuješ jak se nakonec rozdělá velký táborák a čeká se do rána?"
"Jo. Chtělo se mi hrozně spát. Všichni jenom stáli, čekal jsem aspoň nějakou oslavu."
Upečené buřty se z klacků přemístí do ešusů a muži začnou jíst.
"No tak když jsem byl kluk vzali mě rodiče do průvodu. Byli z toho hrozně nadšení, ale já se moc nebavil. Tehdy jsem to ještě nechápal, podobně jako ty."
"Takže jsem to jenom nepochopil?"
"Jo."
"Tak to mi to budeš muset vysvětlit."
Nad oheň jsou umístěny další buřty a konverzace pokračuje.
"No a jak jsem se tam čekal, zašel jsem do lesa. Byla tma jak v pytli a já si nevzal světlo. Chtěl jsem jen na záchod, ale všude bylo plno lidí a já zašel mezi stromy až jsem nic neviděl."
"To byl od tebe blbej nápad."
"Jo to asi jo."
"A co se stalo pak?"
"Co čekáš? Samozřejmě že jsem se ztratil. Teda přesněji jsem ve tmě zakopl a vzal to po hlavě z kopce. Pak už si to přesně nepamatuji. Brzo na to jsem ztratil vědomí a vzbudil jsem se až v nemocnici."
Po noční obloze se začnu míhat úzké záblesky. Čára se roztáhne přes celou oblohu a hned je pryč.
"Už je to tady."
"Koukni se na tu parádu."
"Úžasný. Jak se jim to říká?"
"Perseidy."
"Jo jasně."
Muži leží na zemi vedle praskajícího táboráku a sledují záblesky na nebi.
"A co má to tvoje vyprávění společnýho s hvězdama?"
"Víš ani nevím jak to vlastně bylo. Už je to dlouho a taky jsem se tehdy praštil do hlavy, ale jak jsem tam ležel na tý chladný zemi, uprostřed lesa a tmy, mezi stromy byl vidět kousek oblohy. Tehdy bylo celý večer zamračeno a hvězdy nebyly moc vidět, ale řeknu ti tak jasně mezi stromy zářila jediná hvězda na obloze. Chvílema jsem ztrácel vědomí a hrozně jsem se tehdy bál, že jak zavřu oči, tak už se neprobudím. A ona tam pořád zářila. Vždycky když jsem se opět probral. Přímo na mě. No a pak jsem se probral až v nemocnici. Možná je to blbost, ale já věřím že mě tehdy ochránila."
"To zní zajímavě."
"Díky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama