b2

9. ledna 2016 v 21:34 | Ich |  cestou domů
9.1.2016
Dneska jdeme do kostela. Nejsme věřící, ale jednou za čas to mamku popadne a nedá si říct. Nejhorší je to samozřejmě v zimě. Nechce se jen podívat, ale musíme rovnou na bohoslužbu. To se pak s taťkou choulíme na mrazivých lavicích a házíme naštvané pohledy na mamku. Ta si jich samozřejmě nevšímá a zaníceně sleduje kázání faráře.
Kněz akorát četla starý zákon. Něco o jásonovi, samsonovi, nebo někom podobně se jmenujícím. Snažil jsem se soustředit na to co říká, ale bylo to utrpení. Očividně byl nemocný s ucpaným nosem. Po každém třetím slově se zastavil, pomalu se nadechl, zakašlal a pokračoval. Zkusil jsem použít prázdnou hlavu. Opravdu fungovala a celých deset minut mi neuteklo jediné jeho zakašlání. Příště si budu muset pořádně rozmyslet, než tuhle schopnost použiju znovu.
Až ke konci, když už bylo utrpení skoro nesnesitelné a snažil jsem se zabavit prakticky čímkoliv to přišlo. Dostal jsem novou schopnost. Jmenuje se solidární duch. Pasivně zvyšuje efektivitu všeho co dělám, pokud v okruhu jednoho kilometru okolo mě stejnou činnost dělají další lidé. Schopnost zvyšuje efektivitu o jedno procento za každých dvacet lidí okolo. Není to moc, ale na dalších úrovních je bonus ještě lepší.
Po bohoslužbě jsme šli k dědovi a hráli jsme s ním karty. To je další mamčina tradice. Má hned lepší pocit, že jako rodina lépe vycházíme. Mohl jsem aspoň dědovi předat sluchátka, které jsem nedávno koupil. Nosí pecky a jak přestává slyšet, jeho hudba obtěžuje všechny okolo. Tyhle uzavřené sluchátka jsou tak ideálně pro něj a já když k němu půjdu, budu mít aspoň víc klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama