zkušenosti s dopravou

24. prosince 2015 v 13:56 | Ich |  zbytek
Jako dítě jsem to moc neřešil. Auto jelo tam, kam chtěli rodiče a to bylo jediným pravidlem. Později samozřejmě přišla doba, kdy jsem se také musel dopravovat. Nezbylo než zvolit autobus. Ráno v zimě mrznout na zastávce, pak se v létě pro změnu rozpouštět v namačkaném dopravním prostředku. Je zajímavé jak pouhý půl rok dokáže změnit perspektivu. V zimě se těšit, až se dostanu do autobusu. V létě zase na to, až se dostanu ven Takhle pořád dokola. Takový je můj první přístup k dopravě. Jede se kam chce řidič a já můžu jen doufat, že je to tam kam chci já.
Postupem času jsem začal objevovat krásy a strasti jízdního řádu. Můžu jet kamkoli a kdykoli chci. Aspoň pokud tam něco jede. Do nekonečna a ještě dál. Užíval jsem si volnost. Pojedu tímhle, nebo se ještě chvilku projdu. Jaká to krása? Jen kdyby do vesnice jezdilo více autobusů. Hodiny strávené na zastávce v nuceném rozjímání. Čekajíc v nadšení, že autobus už se blíží a řidič spěchá jen aby pro mne dojel. To byla doba, kdy jsem se stal mnohem aktivnější. Mohl jsem se rozhodovat nejen o tom kam pojedu, ale především čím pojedu. Není proto divu, že se v tuto dobu stalo kolo a nohy mým oblíbeným dopravním prostředkem. Jestli budu čekat hodinu na autobus, nebo za hodinu dojdu pěšky? Pro mě jednoduchá volba.
Tímto postupným kodrcáním životem jsem se konečně dostal k vlastnímu řidičáku. Najednou jsem nebyl odkázaný na nikoho. Můžu jet, kam jen chci. Aspoň pokud tam vede silnice. Že bych se někde spletl? Jak je možné, že v okamžik kdy jsem měl být konečně volný jsem se cítil svázaný nejvíce ze všeho? Jasně řidičák je hezká věc, ale benzín, pojištění, auto? V okamžiku kdy jsem se stal zcela nezávislý, jsem objevil, co stojí nezávislost. Najednou jsem zjistil, že se mi vlastně ani nikam nechce. Každá cesta se stala poměřováním cena/výkon. A cena benzínu mě nemotivovala k jakémukoli cestování. Jaké to zklamání?
Tohle je cesta, která mě dovedla tam kde jsem teď. Ano nesnáším auta. Teda ne že bych je úplně nesnášel, ale myslím že by bez nich bylo líp. Je to pocit, který se ve mě formoval už dlouho, ale nakonec jsem k němu došel opravdu až po získání řidičáku. A jak že jsem se to k němu vlastně dostal? To je delší příběh, myslím že na někdy jindy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama