Měly by děti chodit do knihoven?

7. prosince 2015 v 23:47 | Ich |  zbytek
K tomuto tématu jsem se již rozepsal, no nezvládl jsem vše říct najednou, jsem zpět.
Abych opět začal jistou osobní zkušeností. Jako dítě jsem se samozřejmě naučil číst a psát. Hezky ve škole pod vedením paní učitelky. No vzápětí jsem těmito schopnosti opovrhl a téměř je nevyužil. První knihu jsem přečetl až o čtyři roky později a to jen díky zmíněné paní učitelce, která nás číst nutila na hodinách. Tak jsem přečetl první knihu. Byl to Robinson Crusoe. Tedy zkrácená verze v překladu pana Plevy. Přečetl jsem první knihu a v následujícím roce jsem přečetl jen pár knížek pro děti. Ano jedna z nich byla Honzíkova cesta. No ale není třeba zoufat, s nástupem do dalšího stupně jsem začal chodit z vlastní iniciativy do knihovny a začal číst ve velkém. Nutil mě někdo? Ne proč? Nikdo mi nemusel předčítat. Nemuseli mě do knihovny lákat na cukrátka. Prostě jsem sám chtěl. Není tedy divné, že je tolik programů na to jak přivést děti do knihoven? No ano v té době jsem neměl počítač a internet u nás byl no ale v omezeném čase co jsem na něm mohl být jsem jistě nečetl knihy. Pro ty jsem chodil do knihovny. Četl je hezky ofline. Je tedy divné, když je dnes internet všude a většina knih lze stáhnout, že děti nechodí do knihoven? I já mám kartičku do knihovny. Stála pěkné peníze, ale do knihovny nechodím. Kartičku mám jen pro dobrý pocit. Knihy které chci jsou věčně zamluvené, nebo je nemají vůbec. Je pro mě tedy mnohem lepší hledat na internetu a pujčovat jen staré knihy, které ani internet nevede. Jsem za to rád, přesto je mi jasné, že budoucnost knihoven je nejistá.
Takže dnes čte o deset procent méně dětí. Píše článek co jsem snadno našel pomocí bratra googla. Deset procent to je hezky kulaté číslo. To dokonce vzbuzuje pochybnosti jak k takovému číslu došli. Ne jako 6,1 nebo 8,7. Zaokrouhlování? No první věc co mě napadá je, jak k takovým informacím došli. Mohli vyjít ven na ulici před dům. Třeba do blízkosti školy a ptát se každého dítěte jestli čte. Jo ptát se dětí okolo školy. To zní jako zajímavý způsob jak vzbudit podezření dospělých a hlavně policie. Co hůř takový přístup není úplně nejlepší. Jako najdu spoustu dětí, ale ten správný demografický průřez asi nedostanu. Co hůř děti nejsou pověstné tím, že by nutně říkaly pravdu. Co když se zrovna jedná o školu, kde je čtení knížek nepopulární a děti musí tajit, že doma čtou před kamarády. Nebo bych mohl obvolat knihovny. Poptat se kolik k nim chodí dětí, kolik k nim chodilo před deseti lety. Mám ulehčenou práci, nemusím shánět data z minulosti a snadno získám data ze současnosti. No jak už jsem psal, knihovna také není dobrý nápad.
Takže jak? Objet všechny školy v republice? Optat se dětí a pro jistotu jim ještě zkontrolovat knihovničku, jak mají ohmatané knihy? Totéž provést za deset let? A nakonec mám jeden malý článek, který můžu umístit na internet. Snad zním skepticky, protože takový rozhodně jsem. Mnohem pravděpodobnější mi přijde, že se autor poptal dětí v rodině jak moc čtou a nakonec přišel s nějakým hezký, přesto pobuřujícím a věrohodným číslem.
Tak pořád jsem ještě nenapsal všechno. No tragédie. Já než se vykecám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama