a7

26. prosince 2015 v 20:43 | Ich |  cestou domů
26.12.2015
Už nemůžu dál. Vánoce. Vánoce. Vánoce. Mám toho plné zuby, furt za mnou někdo chodí, nebo někam jedeme na návštěvu. Nemám chvilku času pro sebe. Včerejší úkol jsem ani nestihl splnit. Taková škoda. Dnes jsem se zamkl v pokoji. Celý den jsem v klidu trénoval. Jenom na oběd jsem vyšel ven.
Zkoušel jsem novou tréninkovou metodu. Jakási varianta indické jógy. Podle tvrzení internetu. Rozvíjí tělo i ducha zněl aspoň titulek, tak jsem to zkusil. Nejdřív šlo jen o jakési sedy, postupně však začalo přituhovat. Nakonec po mně chtěli abych balancoval na hlavě. To už byla fakt fuška, kdybych tolik netrénoval, ani bych cvik nezvládl. Celé cvičení jsem zakončil skopnutím lampy ze stolu. Ještě teď se obdivuju tomu jak se mi to vlastně povedlo. Stůl byl na druhém konci pokoje, lampa zahrabaná pod vrstvou učebnic a sešitů a stejně jsem ji skopl téměř dokonale. Jen učebnice dějepisu se pohla.
Teď sedím na posteli a nohu mám ovázanou, kvůli střepu z žárovky na který jsem šlápl. Zapadl mi do boty mrcha. Když jsem se obouval, abych nešlápl na střep, šlápl jsem na střep. Ironie. Pár dní si teď nezaběhám, ale aspoň nemusím jet zítra k babičce. Každá bolest je přece k něčemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama