Kakushi je doma. Prarodiče, kteří ho vychovávali jsou mrtví. Zahynuli při autonehodě. Společnost mu tak doma dělají pouze rodiče, kteří se již necestují, píší cestopisy a vychovávají děti adoptované z rozvojových zemí. Není se tedy čemu divit, že se Hideo straní ostatních a i po jeho návratu odmítá prozradit, kde strávil posledních sedm let. Navíc se v něm v tuto dobu začínají projevovat agresivní sklony. V kombinaci s jeho nadměrnou silou, tak dochází k několika událostem. Při jedné dokonce umírá mladá holčička adoptovaná z Vietnamu, když na ni padá strom zatímco si hraje na zahradě.
Do této situace přichází doktor Colnvol. Situace je již dost napjatá a po doktorově naléhání, aby se začal Hideo léčit, mladý muž opět utíká z domova. Situace však nabírá rychlý spád a brzy je zatčen během přepadení banky.
Nejprve je třeba si uvědomit, že standartní zadržovací prostředky nefungují, když dojde na kakušiho nemoc. Lidé s nadměrnou silou snadno ohnou mříže, prorazí zeď, případně by mohly zabít spoluvězně, či dozorce. Není se tedy čemu divit, že i v Kakushiho případě musela policie přijmout extrémní prostředky. Mladý Kakushi je neustále pod vlivem narkotik, připoután k lůžku a nikomu k němu není povolen přístup.
Doktor Colnvol stále naléhá, aby k pacientovi získal přístup. Záhy na to však Kakushi mizí. Stává se tak první potvrzeným Kakushi pozitivním pacientem pacientem v historii. Abychom citovali očité svědectví sestřičky, která mu zrovna podával sedativa: "Ozvalo se takové jako zap a najednou byl pryč. Zmizel. Jako pára nad hrncem. Jen oblečení a infuze po něm zůstala."
Toto je tedy skutečný původ Kakushiho nemoci a také příběh jejího prvního pacienta, který nemoc patrně vědomě, nebo nevědomě rozšířil.