o slovech

12. listopadu 2015 v 16:08 | Ich |  téma týdne
Au řeknu a praštím se do hlavy. Těžko říct co přišlo první. Bolest, nebo slovo? Asi jdou ruku v ruce spolu. Slova doprovází bolest a bolest doprovází slova. Někdy se pohádají a chvilku spolu nemluví. Jindy jsou to zase nejlepší kamarádi. Pak bolí nejen slovo, ale každá jeho slabika. Ještě že jich au zrovna moc nemá.
Jindy stačí prosté děkuju. Zmatek rozkvete na okolních tvářích. Děkuju je nečekaný doprovod všech okolností. Děkuju. Neděkuj, zaplať. Někdy je děkuju snad i nezvaný host. To zase když jde děkuju ruku v ruce s ironií. V nejhorším pak nejde ani vrátit. Táhne se za vámi, nedá v noci spát a nakonec se vám děkuji vypálí do duše. Nakonec až opět vyzrajete nad nepřítelem, můžete mu jej vztekle mrštit do tváře. DĚKUJU. A v noci zase klidně spát.
Slova chodí po dvojcích i skupinkách. Slova jsou jako politici. Jejich síla nevychází z toho kým jsou, ale koho znají a s kým se kamarádí. Koho doprovází a kdo přijde až odejdou. Tak slova chodí životem a koukají na koho by se vrhli. Dej si pozor nebo na tebe také přijdou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jayblog jayblog | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 17:02 | Reagovat

Tenhle článek se mi moc líbí! Je to přesně to, co každý z nás zažívá. Moc hezky napsané :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama