my story 7.7

19. listopadu 2015 v 13:41 | Ich |  my story 7
pokračování předchozí části

Přitlač! V rozích mívám nejvíc špíny. Tak to neflinkej. Povídá želva plující po řece. Mladý klokan začne drhnout krunýř ještě usilovněji až z něj lítají chlupy a povídá: Nebojte tetičko. Hlavně už zamiřte ke břehu. Práci mám už skoro hotovou. Jsem snad tvoje teta? Tak mi tak neříkej a pokračuj dál. Ještě ti to zkontroluju. Pluje želva dál.
Vy jste určitě získala věkem moudrost. Můžete mi tedy říct, jak mám získat sílu? Potichu povídá klokan. A k čemu pak sílu potřebuješ? Mně přijdeš silný dost. Síla ti k ničemu není.
Potřebuju babičko. Přeběhl jsem rudé pláně. Trénoval mě velký mistr zanechávající nebesa ve zmatku. Učil jsem se posvátné mantry ve velkém chrámu svolávajícím duše. Klokaní hlas pomalu začíná připomínat šepot, když pokračuje v řeči. Uprostřed řeky mi to však bylo k ničemu. Proti vodě jsem bezmocný stejně jako moje matka a všichni další klokani před ní. Vlna na řece narazí do želvy a ukončí jeho proslov.
Podívej se na mě. Narodila jsem se jako želva a jako želva taky zemřu. Holobrátek jako ty to nepochopí, ale nikdy jsem nechtěla létat. Ptáci létají po nebi, kam chtějí a nic je neomezuje. Jsem tolikrát starší než ty a přitom jsem nikdy neběhala po pláních a ani s tím teď nehodlám začínat. Ryba umí plavat, ale neumí skákat jako ty? Proč tedy chceš plavat, když nejsi ryba?

Tímto je myslím tento příběh zakončený a už se k němu nehodlám vracet :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama