my story 7.2

10. listopadu 2015 v 13:28 | Ich |  my story 7
pokračování předchozí části

Raz. Dva. Tři. Ztěžka oddechuje mladý klokan. Leže na zádech nohama nadzvedává velký kámen. Čtyři. Pět. Šest. Slova jsou už stěží slyšitelná. Pod tíhou velkého kamene se třesou unavené svaly. Mistře kolik ještě. Ptá se z posledních sil. Ještě jsme ani nezačali. Odpoví postava ze stínu starého stromu. Ale mistře kámen je moc těžký. Bojím se bojím, že mě rozmáčkne. Velký buvol vystoupí ze stínu, drcne do kamene a posměšně zafrká. Takovéhle balvany jsem uzvedl už, když jsem se vyhrabal matce z břicha. Chceš získat sílu? Jestli sis to rozmyslel nebudu ztrácet tvůj čas. Sbohem.
Buvol hodí žíní dokola a přidá další balvan na již tak těžký kámen. Tak zvedej.
Raaaz. Zvedá ve výdechu malý klokan. V půlce vše vzdá a kámen padá bokem. Zhroucen leží. Pohled upřený na buvola. Pche ozve se jenom. Ztrácím s tebou čas.
Mistře budu tak silný jako vy? Jistě když uděláš přesně to co ti řeknu. Poslouchej svého mistra. Jez zdravě a pravideleně. Buď co nejvíc na čerstvém vzduchu. To jsou tři velké cesty k síle mistra Taa. Já o tom přece něco vím. Jistě mistře pomůžete mi zvednout znovu kámen. Raz. Dva . Tři....ozývá se dokola.

Mistře bojím se bojím, že si tímto ublížím. Kňourá mladý klokan. Chceš snad říct, že tvůj mistr, tvůj velký mistr rovnající se nebesům se plate. Vidím že zde ztrácím jenom tvůj čas. Půjdu. S těmito slovy velký buvol pohodí žíní a postrčí mladého klokana dopředu. Nezlobte se mistře máte ovšem pravdu. S těmity slovy začne klokan poskakovat vpřed nohy pevně svázané dohromady. Odráží se. Jde to jen ztuha. Spoutané nohy nedrží rovnováhu a při doskoku tak tak drží rovnováhu. Panečku nevím k čemu je toto dobré. Mumlá si se zatajeným dechem aby nebyl slyšet. Patrně neví, že starý buvol je již nahluchlý.
Mistře koukejte jak jsem odřený. Nemůžeme se pro změnu věnovat zdravé stravě, kterou jste zmiňoval mám již hlad. Jsi mladý a zbrklý. Zapomínáš. Moudrost říká jez zdravě a pravidelně. Dnes jsi však už jedl. Další jídlo tě čeká zítra ve stejnou dobu. Teď skákej dál. Maminko co se to jenom stalo. Zní teď již trochu víc nahlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 21:49 | Reagovat

Téma povídky se mi líbí, vypadá to jako neotřelý nápad. :) Možná by mě i zajímalo, co se bude dít dál.

Ale pokud můžu mít takový technický poznatek - zkus psát s přímou řečí (uvozovkami), piš čárky tam, kde chybí a přečti si to po sobě, abys odstranil překlepy.
Pak se to bude číst mnohem lépe. :)

2 gitty93 gitty93 | E-mail | 11. listopadu 2015 v 9:14 | Reagovat

[1]: Jaké překlepy myslíš? Když budu ignorovat své jasné nezvládnutí české gramatiky... přímo překlepy zde nejsou. Co se týče uvozovek.. ty jsem tam nedal schválně, vím čte se to hůř, ale...nepřijde mi to vhodné zrovna v tomhle příběhu, jinde se snažím uvozovky používat pokud nezapomenu :)

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 19:57 | Reagovat

[2]: V druhé části textu, druhý řádek, poslední slovo na něm, místo "plate" by mělo být tuším "plete".
Když už ne uvozovky, tak třeba zdůraznit promluvy kurzívou, nevím, ale je to škoda. :)

4 gitty93 gitty93 | E-mail | 11. listopadu 2015 v 20:18 | Reagovat

[3]: Děkuji mnohokrát už jsem to zapsal do errat :D hned jak se toho nakupí víc zveřejním je
:D jinak ten nápis na prvním řádku měl být původně kurzívou, po třech pokusech jsem to vzdal :D mohl bych to ale hodit do \uv{} :D to by bylo vtipné
Ještě jednou děkuji za připomínky :) a snad jsem nepromarnil moc tvého času

5 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 20:20 | Reagovat

[4]: Nemáš vůbec za co. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama