10. listopadu 2015 v 13:28 | Ich
|
pokračování předchozí části
Raz. Dva. Tři. Ztěžka oddechuje mladý klokan. Leže na zádech nohama nadzvedává velký kámen. Čtyři. Pět. Šest. Slova jsou už stěží slyšitelná. Pod tíhou velkého kamene se třesou unavené svaly. Mistře kolik ještě. Ptá se z posledních sil. Ještě jsme ani nezačali. Odpoví postava ze stínu starého stromu. Ale mistře kámen je moc těžký. Bojím se bojím, že mě rozmáčkne. Velký buvol vystoupí ze stínu, drcne do kamene a posměšně zafrká. Takovéhle balvany jsem uzvedl už, když jsem se vyhrabal matce z břicha. Chceš získat sílu? Jestli sis to rozmyslel nebudu ztrácet tvůj čas. Sbohem.
Buvol hodí žíní dokola a přidá další balvan na již tak těžký kámen. Tak zvedej.
Raaaz. Zvedá ve výdechu malý klokan. V půlce vše vzdá a kámen padá bokem. Zhroucen leží. Pohled upřený na buvola. Pche ozve se jenom. Ztrácím s tebou čas.
Mistře budu tak silný jako vy? Jistě když uděláš přesně to co ti řeknu. Poslouchej svého mistra. Jez zdravě a pravideleně. Buď co nejvíc na čerstvém vzduchu. To jsou tři velké cesty k síle mistra Taa. Já o tom přece něco vím. Jistě mistře pomůžete mi zvednout znovu kámen. Raz. Dva . Tři....ozývá se dokola.
Mistře bojím se bojím, že si tímto ublížím. Kňourá mladý klokan. Chceš snad říct, že tvůj mistr, tvůj velký mistr rovnající se nebesům se plate. Vidím že zde ztrácím jenom tvůj čas. Půjdu. S těmito slovy velký buvol pohodí žíní a postrčí mladého klokana dopředu. Nezlobte se mistře máte ovšem pravdu. S těmity slovy začne klokan poskakovat vpřed nohy pevně svázané dohromady. Odráží se. Jde to jen ztuha. Spoutané nohy nedrží rovnováhu a při doskoku tak tak drží rovnováhu. Panečku nevím k čemu je toto dobré. Mumlá si se zatajeným dechem aby nebyl slyšet. Patrně neví, že starý buvol je již nahluchlý.
Mistře koukejte jak jsem odřený. Nemůžeme se pro změnu věnovat zdravé stravě, kterou jste zmiňoval mám již hlad. Jsi mladý a zbrklý. Zapomínáš. Moudrost říká jez zdravě a pravidelně. Dnes jsi však už jedl. Další jídlo tě čeká zítra ve stejnou dobu. Teď skákej dál. Maminko co se to jenom stalo. Zní teď již trochu víc nahlas.
Téma povídky se mi líbí, vypadá to jako neotřelý nápad. :) Možná by mě i zajímalo, co se bude dít dál.
Ale pokud můžu mít takový technický poznatek - zkus psát s přímou řečí (uvozovkami), piš čárky tam, kde chybí a přečti si to po sobě, abys odstranil překlepy.
Pak se to bude číst mnohem lépe. :)