my story 7.1

9. listopadu 2015 v 15:13 | Ich |  my story 7
pokračování předchozí části

Země se odráží od nohou. Nohy se odráží od země a mladý klokan uhání prostorem. Rychleji rychleji mumlá ponořen do běhu. Mysl upřenou před sebe. Do dálky a ještě za ni. Přeskakuje větve, stromy a prohlubně. Plot? Plot není problém. První odraz. Narazí do plotu. Druhý odraz. Znovu neúspěch. Vrací se zpátky. Příště. Příště mumlá si pro sebe. Zrak už není upřen do dálky. Hledí sklesle k zemi.
Den na to je klokan zpátky. Běží odráží se. Rány nejsou příjemné. Nic pro slabší klokany. Nezkoušejte to doma. Znovu se odráží znovu naráží. Znovu odchází. Znovu zklamán. Znovu si mumlá plot mě nezastaví. Hora mě nezastaví. Řeka...řeka mě nezastaví.
Další den ráno přibíhá klokan v plném trysku. Nohy se míhají v zběsilém rytmu. Odráží se. Plot pod sebou nevěří vlastním očím. Zvládl jsem to. Teď už ale nemumlá ba přímo křičí. Jsem skvělý. Uhání dál zrak upřený před sebe. Přeskakuje ovce. Utíká i psovi. Chňapá po ocasu, ale je moc pomalý. Nedokáže se odrážet stejně jako já. Hvízdá si se smíchem.
Když přijde další plot ani nezpomalí a odráží se v jednom mocném odrazu. Přichází večer. Nohy pomalu těžknou. Tělo už nehopsá jako ráno. Je čas jít spát. Ale kam. Klokan se rozhlédne. Vpravo. Holá zem a nízká tráva. Vlevo. Pustina a nebe plné hvězd. Odrazí se a v letu otočí celým tělem. To samé a kdesi v dálce možná stále plot pokud nespadl před jeho mocným skokem. Tvrdá zem tlačí když usíná. Jednou. Jednou, mumlá si, doskočím až na měsíc. Když zavírá oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama