my story 6.2

28. listopadu 2015 v 16:53 | Ich |  my story 6
pokračování předchozí části

"A za co. Že kradu bordel z koše? Nebo za špatný slovo jedný hysterický ženský?"
"Začnu křičet o pomoc. Řeknu, že jsi mě napadnul. Zavřou tě až zčernáš."
"Jo? A jak že jsem tě to napadl? Vidíš támhlety děti? Vidíš učitele chodit do školy? Jak že jsem tě to měl napadnout? Jak jsem si tě proboha mohl kdysi vzít?" "Nedělej ze sebe chytrýho. Děti vidí to co chceš vidět a kdo by věřil špinavému bezdomovci." "Policie." Okousané jabko. Skrčený časopis. Bravo. Modrá pastelka.
S blížící se osmou hodinou většina dětí utíká. Jenom kuliočko stojí a poulí ty svoje obrovské oči. Prst ponořený v nose si hvízdá. Na tváři má velkou šmouhu od marmelády.
"Tak řeknu, že sleduješ děti. Že jsi pedofil, co sleduje moji dceru. Pokud jsi tu často, museli si tě všimnout. Z toho se nevykroutíš." Vítězoslavný úsměv se roztáhne přes její tváře.
"Koukáš se příliš na tele-novely. Takhle to nefunguje. Byla jsi vlastně někdy na policii? Asi ne když tak blbě mluvíš."
"Lucka už není tvoje dcera. Tak se s tím smiř. Má jiného otce a už si na tebe ani nepamatuje. Tak pro ni něco udělej a táhni někam pryč. Ale jestli ne, jestli tu ještě někdy budeš otravovat vzduch dopadneš špatně. To přísahám."
"Víš co? Dělá se mi z tebe hůř, než tady z toho koše."
"Polib si. Kreténe."
Jenom kuliočko klidně stojí šťourajíc se v nose na protějším chodníku.

"Tak jak jsi dopadl? Viděl jsi ji?" Pípne kukačka ležící na zemi zabalený do roztrhaných hadrů.
"Jak kdyby jsi neměl dost vlastních dětí, ještě se staráš o moje. Kolik jich vlastně máš?"
"Jedenáct. Dvě manželství a zbytek jsou milenky. Za peníze co dlužím na alimentech, by sis mohl postavit barák."
"Nezní to zrovna vtipně."
"Taky není."
"Kdy jsi je naposledy viděl?"
"Ani nevím jak se tři z nich jmenují."
"Jak to tady vlastně můžeš vydržet? Je tu zima jak v psinci."
"Na dej si. To tě zahřeje."
"Ne díky. Půjdu radši spát."
"Ještě přijde sova. Prý našel staré rádio a chce se pochlubit. Že by jsme ho spravili a střelili."
"Tak ho ode mě pozdravuj."
Modrý strop stanu se táhne přes celou oblohu. Hromada novin roztažená po zemi chrání ze spoda. Zbytek těla pokrývají kusy látky. Tělo stočené do klubíčka se třese zimou. Oči upřené na přehoz s kytičkama. Žluté a červené tulipány rostou vedle sebe. A mezi nimi probýhají kachničky. Žluté kachničky na koupaní jako z Toma A Jerryho. Na spodu mají domalované malé nožky ozobávají tulipány, jinde se zase hrají s míčem. Jak jim bude tady na přehozu až přijdou opravdu kruté mrazy. Ostatní kachny už odletěly. Do Říma nebo do Belgie, nebo se teď točí někde v teple na rožni.
"Myslíš že spí?"
"Jo. Jede celou noc a ráno se chodí dívat na dceru. Přijde a hned usne. Spí pak celý den."
"A myslíš, že to má v hlavě v pořádku?"
"Asi víc než my dva dohromady. Ukaž mi teda, co jsi donesl."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama