my story 2.9

27. listopadu 2015 v 18:59 | Ich |  my story 2
pokračování předchozí části

"Vstávej." Zní v uších hlasy. Už jsem je slyšel. Jako malý jsem žil na předměstí. Matka dělala v místním krámku a cestou ze školy jsem se za ní vždy zastavil, dostal zmrzlinu a lhal jsem o tom jaká je škola zábava. Když jsem lhal moc dobře, dostal jsem další. Chtěla ze mě mít doktora, nebo aspoň právníka. Doma jsem se musel zbytek dne učit. Když mě nachytala jak se neučím, přivazovala mě další týden k židli a sledovala, jestli se učím. To byly časy. Mlátila mě jen, když jsem donesl vysvědčení. "Doktoři takové známky nemají." Říkala zatímco mi přikládala žehličku na chodidla. Nakonec jsem se naučil sedět na židli a zírat do knížky. Jen občas jsem otočil stránku, aby vše nebylo podezřelé.
Otec pracoval v zahraničí. Dělal na stavbě a posílal peníze domů. Vracel se jen jednou za rok na Vánoce. Když jsem se ten den vrátil domů. Seděl v kuchyni za židlí. Nepodíval se na mě a rovnou mě poslal se učit. Celý večer se pak ozýval v domě hluk. Křik a hlasy. Zíral jsem do učebnice. Byl to dějepis. Matčin oblíbený. "Taky by z tebe mohl být archeolog. Jezdil bys po světě, hledal zlato a pak bys ho posílal domů mamince."
Ráno byla matka mrtvá a otec ve vězení. Nejsem sice génius, ale debil taky nejsem. I když si to asi mysleli ostatní. Na pohřbu mě držela za ruku teta. Tehdy jsem poprvé uviděl plamínky tančit okolo mě. Každý člověk měl jeden. A mluvily pravdu. Řekly mi co se stalo. Nelhaly.
"Vstávej." Hlas už na mě křičí delší dobu a nedá si pokoj, i když chci spát. Nade mnou je kamenný strop. Bodavá bolest se ozve vždy, když pohnu hlavou. Při dotyku bolest vystřeluje do celého těla, na ruce pak zůstávají zbytky zaschlé krve. Asi jsem se praštil o kamennou truhlu, když jsem padal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama