my story 2.4

6. listopadu 2015 v 23:08 | Ich |  my story 2
pokračování předchozí části

"Už je tady." V pokleku zbraň u ramene. Zem chladí přes šaty. Zvířata se rozprchají do okolí. Jinak není poznat. Co je vlastně zač?
"Davide lezeš další. Ostatní jdou hned za ním, snad nás provazy udrží." Dva provazy nejsou dost. Nahoře lezou ještě muži a všechny nás to neudrží. Radši risknu život tady než se zabít pádem shora. Už je skoro na dosah. Černý mrak se vyhrne mezi stromy. Míří k Pavlovi. Kulomet zaštěkají. Tesáky vyrazí z mraku a už ho skoro skousávají.
Zamířit klidnou mušku. Pavel se svalil k zemi. Pořád střílí. Kulky mizí uvnitř mraku. Místy odkapává černá tekutina. Části mraku se mění v drápy a zem je rozrytá škrábanci. Bere sebou Pavlovu nohu.
"Zamířit, pal." Kulka prochází přímo místem kde by měl mít hlavu. Sakra jak ho jenom zabít. Mrak už je u Pavla a trhá ho na kusy. Nic co bych chtěl vidět znova.
"Zamířit pal." Teď. Myslím že sebou škubl. Začíná to fungovat. Možná dostává otravu z olova co do něj pumpujeme. Za mými zády David šplhá co jen může. Ostatní střílejí a chystají se taky vylézt. Pavel umlká. Mrak mění tvar a vyrůstá z něj několik končetin zakončených prsty. Je konec. Pokud dokáže lézt po laně není kam utéct.
"Zamířit, pal." Kulka zasahuje přesně. Granát připevněný na Pavlově hrudi vybuchuje. Prostor vyplňuje hvízdání kousků kovu a řev plamenů. Dva plamínky za mnou zhasnou. Rána za zády, jak tělo dopadá na zem. To byl David. Doufal jsem, že když ho pošlu dřív přežije. Bude mi chybět.
Mrak nikde není. Snad ho to dostalo. Rána na ruce začíná krvácet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama