my story 2.2

3. listopadu 2015 v 12:00 | Ich |  my story 2
pokračování předchozí části

K zpevnění hlavní silnice se používají dřevěné desky. Zablácená pkrna se pod koly zanořují hlouběji a skoro už nejsou vidět. Starej bar u cesty se naklání trochu napravo a opírá se o kapli vedle. Max za pultem leští sklenice. Kývnu na něj on mě ignoruje. Parchant asi že jsem mu už dlouho nezaplatil. Když Max poprvé přišel do města měl sebou balík peněz, košili a zbytek kalhot. Brzo se rozkřiklo kolik má a den nato leželi před jeho pokojem tři mrtvoly. Nikdo už nic dál nezkoušel. Když koupil místní bar, nikdo se neodvážil nezaplatit, ale Max je v podstatě dobrák. Dluhy se brzo nakupily a nedávné zmizení několika lidí na něj dopadlo hůř než na ostatní.
Chatrné schodiště se zanořuje do podlahy a popraskané dveře schovávají malou místnost s postelí.
"Sehnal jsem řidiče až do poslední stanice, dál budeme muset pěšky. Už mi řeknete kam jdeme?"
"Našli jsme mapu."
To je mi jasné kvůli tomu sem taky jezdí všichni.
"Já se ptám kvůli čemu nás chcete všechny zabít?"
"To se dozvíte až na cstě."
"Mluv nebo nikam nejdu."
Někdo schází opatrně ze schodů. Snaží se jít potichu, ale jeho plamen je silný.
"Všechno můžu ještě odvolat a vy si sežeňte někoho jinýho cvoka. Ale jenom já jsem dost zoufalý abych vás dovedl tam kam chcete." Super teď jsem ho možná naštval, ale přece nechcípnu pro nic. Už se našlo pár blbů co chtělo vyrazit do hor jen aby vykopaly kus šutru. Prý že artefakt nesmírné ceny. Byl tak velký, že ho nemohli ani odnést.
Postava se zastavuje za dveřmi.
"Když vše dopadne dobře můžete dostat podíl. Jde o miliony i malá část vás zajistí na celý život. Víc vám říct nemůžu."
"Myslíš to vážně?."
"Jo."
Tři výstřely. Za dveřmi leží Maxova číšnice. Přes den prodávala chlast, v noci tělo. Asi zatoužila po lepším a chtěla prodávat i informace.
"Dveře budete muset zaplatit vy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama