my story 5.1

8. října 2015 v 10:23 | Ich |  my story 5
Pokračování předhozí části

Knihy na polici se táhly vpravo i vlevo. Registr vedený místními kni- hovníky však odkazoval sem. Pátý regál v řadě sedm. Třetí police vpravo. Abstraktní povídání z jihu. Jenže kniha tu není. Už je to dlouho co jsem se musel uchýlit ke čtení tištěné verze knihy, jenže novější výtisky knih se už dnes častěji tisknou než zapisují na čtečky spolu s tím jak čteček ubývá a jejich cena stoupá. V krystalech ale není takový bordel. Navíc se nemusí udržovat ručně psaná kartotéka plná chyb. "Stará. Zase vám tu chybí kniha."
"Ukažte pane. Ano to asi chybí, pojďte podíváme se. Ano Ano tady to máme abstraktní povídání z jihu. Dar vévody osobnímu kancléři krále, roku xxxxx. Takže už u nás není. Máte smůlu."
"A nemohli by jste aspoň přepsat hesla v registru?"
"Kdo to má všechno dohledávat? Na to tady nemáme čas. Leda kdyby vé- voda poručil."
S příchodem nového vévody se situace v knihovně změnila. Před dvaceti lety, když převzal vládu po otce byl ještě mladý a knihy mu přišly zbytečné. Tolik knih co věnoval a nevytvořil si alespoň jejich opis. "Tak to spravíte ve volném čase, nebo řeknu že kradete knihy. Víte co s vámi bude. Lidé byli popraveni i za méně."
"To by jste přece neudělal pane. Takový nejste. Starou bábu takhle strašit, že se nestydíte."
"Tak dost. Začnete hned, nebo mám jít za vévodou?"
"No vždyť už jdu však to říkám, se hned nečertěte."
"Tak honem honem včera bylo pozdě." Teď se určitě začne tvářit jako že pracuje a za chvíli toho nechá, však to není prvně co se hádáme.
"Ty nadávky si nechte aspoň až vás neuslyším." Baba jedna.
Tak co bylo dál na seznamu. Čtvrtá řada, druhý regál. Sedmá police vpravo. Jednání o pověstech našeho kraje II. Tak co v tobě najdeme? Máš aspoň nějaký úvod? Ve jménu svého drahého krále píši. . . a tak dále za svou dra- hou matku bych chtěl. . . ano pak pro svou ženu vyznávám. . . tak už. Kdepak jenom začínáme? Tady? Kraje jižní jsou povahou rozsáhlé. . . Ano to je ono. Uvidíme co se v tobě schovává.
Polední slunce olizovalo okraj jeskyně. Symboly vyryté do jejího okraje zářily. Stěna byla pod dotekem hladká. Symboly se objevily pouze pod dopadem světla. Systém propojených jeskyní byl symboly pokryt celý. První zmínka o tomto objevu xxxx. Kniha Alexandr zvaný světlotepec. Kolik skrytých po- kladů jako je tenhle leží uprostřed knih a lidi je směšně ignorují. Copak je asi v rytinách vyryto. Kdo je asi vytvořil? Konečně je tady. "Měl bych pro vás nabídku. Nabídku která se neodmítá."
"Takové nabídky nejsou a ty to moc dobře víš."
"Nejsou. Tahle je ale lákavější než jiné."
"Tak co z toho budu mít?"
"Prominutí všech zločinů. Vévodův výnos."
"Dobře."
Nabídka která se neodmítá. Přesně.

"Kolik?"
"Dva a holka od pultu by prý taky šla."
"To je málo. Obejdi je ještě jednou. Holka bude nás zdržovat zdržovat. Může nás ohrozit všechny."
"Pak ji vysadíme a necháme na místě, pane. Musí počítat s nebezpečím."
"Dobře pokud s tím bude souhlasit." Potřebujeme co nejvíc lidí, půlka jich uteče při prvním problému, tak ať je druhá půlka aspoň co největší. "Ještě počkej. Budeme muset lhát. Víš že se říká, že lidé na jihu žijí věčně? Dřív se o tom mluvilo mnohem víc, ale lidé si tu pověru pořád pamatují. Podsuň jim že by mohli také žít věčně. Když to uděláš dobře budeme mít zájemců víc než potřebujeme."
"Ano, pane."
Aspoň kapitán je schopný člověk. Doufám že není tak schopný aby mě chtěl na konci cesty zradit. Co už. Když nic nenajdeme nebude mít ani důvod mě zradit.

"Zklamal jsem tě někdy?"
"Nikdy."
"Tak proč nechceš jít se mnou? Potřebuju někoho komu můžu věřit."
"Nikdy jdi mě nezklamal, ale taky jsi nikdy nechtěl abych šel s tebou."
"Všechno je jednou poprvé."
"Nemůžu tu své přístroje nechat."
"Vem je sebou."
"Rozbily by se."
"Tak je neber."
"Musím zůstat s nimi."
Co jsem komu udělal. "Dobře, pokud o to nestojíš najdu si někoho jiného. Ale nikdy ode mě už nic nedostaneš."
"Dobře. Hlavně mě už neotravuj."
"Myslel jsem že jsme přátelé."
Hradní sklepení. Vedle mučí lidi a on si musel postavit pracovnu zrovna tady. Posledně mistr kat vykonával svoji práci, když jsem šel kolem. Týden. Celý týden jsem nemohl usnout. A on si tady v tom žije. Šílenec. Koho teď najdu aby šel s námi.
Rachotící vozík zajížděl po kolejích do tunelu. Zubatá tlama pohltila pa- sažéry i světlo kolem. Rozžínající se lampy po stranách vozíku zablikaly a zhasly. Vozík jel potmě držíc směr jen díky kolejím. Vzduch proráželo tiché klapání.
"Hlavy dolů." Ozval se pokřik.
Hlavu ještě nezdvihnu. Kdo ví třeba se spletl. Možná si brzo přelomím páteř napůl, ale lepší než uražená hlava. Hezky stočený do klubíčka. Měl jsem jim zaplatit. Nechali by mi víc místa. Zabit pytlem brambor. Tak jestli je tohle osud největšího historika všech dob.
Spouštěcí mechanismus stále klape.

"Vysedat."
Konec cesty, díky bohu. "Mohl by mi někdo pomoct? Já se odsud sám ne- dostanu." Snad mě slyší.
"Musíte počkat. Lidi brzo dojdou vyskládat pytle."
"Potřeboval bych aby jste šel se mnou. Potřebujeme sebou někoho kdo rozumí přístrojům, kdybychom nějaké objevili."
"Já já tu mám práci a taky drahoušek by se cítil osaměle. Že drahá?"
"Ummm."
"Tady vás jistě zastoupí vaši pomocníci navíc dostanete dobře zaplaceno. Brzo se vrátíte jako bohatý a slavný muž."
"Ale miláček by beze mě nevydržel. Beze mě popadá záchvaty vzteku a roz- bíjí věci kolem sebe."
"Tak ji můžete vzít sebou."
"Alw srdíčko si venku vždycky tak rozcuchá vlasy. Že drahá? Co bys řekla kdybychom se vydali někam ven."
"Ehhh."
"Vidíte. Už teď je z toho celá rozrušená. To nejde má slabé srdce mohlo by se jí něco stát."
Malý vousáč vypadal vedle své ženy skoro směšně. Vršek plešaté hlavy jí nedosahuje ani po prsa, přesto z ní nedokáže spustit oči. "Mohl by jste své ženě koupit šaty, šperky, lahůdky z celého "
"Ummh."
"Taky by jste už nemuseli pracovat. Tenhle stísněný prostor ji určitě nedělá dobře na pokožku." Ryba se zasekla.
"Mluvíte pravdu? Pokládek by se už nemusel krčit v šachtách? To přece ne- může být pravda, určitě lžete. Já vám nevěřím."
"Iii."
"Ale drahá přece mu nemůžeš jen tak věřit. Naslibuje nám hory doly ani z toho"
"Ha."
"Ale drahá to přece"
"Grr. Ummm. Ha." Gestikulace ženy vypadala skoro směšně. Mávajíce ko- lem sebe rukama vypadala jako větrník. Teď už to bude jen otázka času než řeknou ano.
"Tak my s vaší nabídkou souhlasíme. Pojedeme s vámi oba."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama