my story 5.0

4. října 2015 v 14:25 | Ich |  my story 5
"Ahoj Maxi."
Je to zvláštní pocit zdravit hroudu kamení. Nic. Možná támhle.
"Dobré ráno. Jak se máme Maxi?"
Měl by být někde tady, že by došel dál než obvykle?
"Jak se máme Maxi?"
Taky nic. Většinou se drží u cesty. Sejde z ní jen když se blíží větší dav. Možná by bylo lepší to teď vzdát a dojít zase za týden. Lidé by si určitě všimli, kdybych zdravil každou hroudu v lese. Jsem přece vážená osobnost.
"Dobré ráno přeji. Jak je Maxi?"
"Nazdar Maxi."
Staré babky směřující na trh mě určitě pomluví po celém městě. Čert aby ty klevety vzal. Kdyby jim aspoň mlíko zkyslo.
"Maxi nech už toho a vylez."
"Mlč blíží se jezdec."
Konečně. Max musel určitě spěchat, když došel tak daleko. Muž na koni si osamělé postavy ani nevšiml. Kurýrní službu má teď před chystanou svatbou princezny napilno.
"Kam spěcháš Maxi? Blíží se něco. Rád bych byl u toho."
"Otec bude chrlit. Svolává potomky. Musí se postarat o novorozené. Naučit je všemu. Jak se chránit před větrem. Schovávat před lidmi. Jak číst znamení otců."
"Neměl bych někoho varovat? Mohl bych zachránit lidi žijící kolem." Byl bych hrdina. Kroniky by na mě vzpomínaly po staletí.
"Ještě ne. Dlouhá cesta mě čeká."
Zase nic. Zachraňovat lidi stejně není pro mě. Balvan zabořený vedle cesty se pomalu zdvihl a od těla se oddělilo několik končetin, které ho začaly pomalu přenášet v před.
"Pamatuješ jak jsi mi povídal o městě, které leží na dně moře? Říkal jsi, že moře už není."
"Bylo. Zmizelo. Voda odtekla. Země změnila tvar. Nové hory rozdělily zem a moře vyschlo. Zůstala jen zasolená zem." "A mohl mi o městě říct něco víc. Hledal jsem ho v kronikách, ale našel jsem pouze zmínku přepsanou z cizí kroniky. Zmiňuje se o muži, který utekl před válkou. Když přišel nemluvil prý o ničem jiném než o městě ze zlata, které hlídají neživí strážci. Po čase však vyprávění nechal a nic víc o něm neřekl. Po Několika desetiletích kroni- kář sepsal místní příběhy mezi nimiž byl i tento. K nám se pak dostal opis, který už taky shořel." Musím se uklidnit. Kroniky často přehání. Proboha vždyť jsem sám napsal, že vévodovo město oplývá zlatem a vínem.
"Zlato ne. Žlutý kámen. Spal jsem. Odpočíval. Schovaný v lese. Po dlouhé cestě unaven. Našli mě lidi. Bouchali do mě. Osekali mě. Odvezli do města. Odvezli také několik kopců z okolí. Plné žlutého kamene. Postavili na mě chrám. Strčili mě pod zem. Moc ošklivý. Říkali."
"A co mechaničtí vojáci? Nebo jiné divy."
"Vojáky jsem neviděl. Počkej někdo se blíží." Hromada ztratila veškeré rysy a zhroutila se k zemi.
Max dokáže vycítit lidi na kilometry daleko a pak s ním není řeč. Mohl bych se aspoň najíst. Chleba s řepou. Jak hluboko vévodova kuchyně klesla. Brzké ráno pomalu přešlo v dopoledne a kolem se proploužila skupinka lidí a vozů vezoucí zásoby do města. Brzo začnou projíždět hlídky a nezbude než počkat do večera než proud lidí zase ustane.
"Už jsou pryč Maxi. Měli bychom vyrazit."
"Ne jsou ještě blízko. Mohli by mě z dálky vidět."
"Mluvil jsi o městě na dně moře. Nechtěl bys zajít do lesa abys mi to mohl povykládat víc."
"Ne. Jde někdo další."
Nemá to cenu. Vrátím se večer. Mohl bych se aspoň prospat, když půjdeme celou noc. "Tak se zatím měj Maxi a nikam mi neuteč."
"Neboj."
"Tak co už je to bezpečné?"
"Ještě chvilku. Pro jistotu."
Slunce zapadlo před hodinou. Poslední lidé už se z města vrátili domů a teď se na cestě pohybovali pouze hlídky vracející se ze služby.
"Prohledával jsem záznamy, co mám u sebe. Vypadá to, že lidé v minulosti používali žlutý kámen na stavbu chrámů. Jistý národ jej používal jako symbol boha Slunce a vedli kvůli němu i války. Takový kámen však dlouho nevydrží. Město musí být už dávno rozpadlé na prach."
"Město nebyl jen kámen. Kámen dojde lidé staví dál. Dováží kámen. Pak dřevo. Nakonec staví z hlíny. Mnoho budov nezůstalo. Země se třásla. Požáry spálili město. Mnoho budov spadlo. Někteří lidé zůstali. Nakonec. Kameny šeptaly. Lidé se zabíjejí."
"Můžeš mi o tom říct víc. Proč spolu lidé bojovali?" Pří řeči se stejně jako prve kámen zvedl a dal na pochod. Mohutné tělo se teď šouralo o trochu svižněji. "Mohl bych zapálit oheň? Už vůbec nevidím kam šlapu."
"Ne. Uvidí tě."
"Je noc určitě už jsou všichni doma a není nikdo kdo by mě mohl vidět."
"Můžeš jít sám." "Prosím. Maxi."
"Ponesu tě." Ještě že je Max obrostlý mechem. Cesta by nakonec mohla být příjemná.
"Tak mi ale řekni co chci slyšet."
"Lidé spolu pořád bojují. Bratři nebojují. Jen se brání. Lidí je moc. Za kaž- dým stromem. V každé díře. Pak spolu bojujete."
"No a nevíš proč bojovali zrovna tito lidé? Občas bojujeme i z jiných dů- vodů."
"Přišli jiní lidé. Lidí je moc. Chodí. Od nikud nikam. Pak spolu bojují. Ani nezůstali. Vrátili se domů. Město zničené."
"A moře? Myslel jsem že město zničilo moře. Kroniky mluví o pradávné po- topě. O městech ztracených při potopě. Myslel jsem že by mohlo jít o jedno z posvátných měst. Víš existuje pověst o dvanácti zatopených městech. Je zapsaná ve velké kronice a já bych byl nezapomenutelný, kdyby se mi po- vedlo prokázat existenci jednoho z nich."
"Moře přišlo jindy. Pomalu. Ledovec roztál. Tál stovky let. Chladná voda kolem. Pak další. Slaná voda. Ledovec jí zadržoval. Pak už ne. Spal jsem a sbíral síly. Spoutal jsem kameny kolem. Odešel jsem pryč."
"A mohl by jsi mě tam dovést? Chtěl bych město najít pokud už moře není a nic nebrání pátrání. Najal bych pár lidí. Samozřejmě diskrétních lidí nikomu by o tobě neřekli. Nezabere to dlouho. Mohl by ses vézt na voze, pak bychom tě zavezli kam bys chtěl. Víc než pět let to nezabere." Plán to je skvělý, jak jinak bych našel město ztracené v pravěku.
"Nemůžu. Mám povinnost. Navíc. Nechoď. Napiš knihu. Budeš slavný. Živý. Nechoď. Je to nebezpečné. Navíc. Nechci. Cizí lidé ne. Ty jsi přítel. Lidé jsou zlí. Štouchali by do mě. Sekali. Zabili mě. Někam zavřeli. Tělo vystavili. Ne. Nesmím. Navíc. Nechci."
Hromotluka nepůjde přemluvit. Navíc by jeho přítomnost mohla opravdu zkomplikovat cestu jak ale najít místo bez mapy, průvodce i jakéhokoli po- pisu cesty. "Říkal jsi že je cesta nebezpečná. Jak to myslíš? Myslel jsem, že kraje na jihu jsou převážně bezpečné. S průvodcem a dostatkem jídla na cestu."
"Když vyrostly hory. Voda odtekla. Moře zmizelo. Přišli lidé. Zase. Hle- dali poklady. Přišel také čaroděj. Spoutal všechny. Mladý otec schovaný v moři. Zabit. Synové spoutáni. Bratři se sešli. Nemohli vyhrát. Mnoho bratrů ztratilo duši. Proměnění na kámen. Rozdrcení na prach. Pohřbili čaroděje. Pohřbený v rozvalinách hlídá. Má zlou magii. Hlídá i po smrti. Těla bratrů se táhnou. Na míle. Přesouvají se. Také hlídají."
"Mluvíš o poušti? Na jihu poušť není. Navíc žádná magie by nemohla vydr- žet tak dlouho."
"Je tam. Čaroděj taky. Nechoď tam." "Neboj Maxi."
Zvuky lesa a zvířat se rozlévaly kolem. Po obloze rotovaly hvězdy a sem tam přeletěla sova. Řídké mraky postupem Měsíce po obloze začaly nabírat na hustotě, až se celá obloha zatáhla. Dvojce utopená v tichu mezitím došla na okraj lesa. Cestou mezi poli se pohybovaly zatemněné světla. "Někdo se blíží. Schovej se."
"Kdo je to Maxi? Měl bych se o sebe bát?"
"Lidi. Koně. Jdou potichu. Po tmě. Schovej se hluboko. Potichu."
Max se svalí na zem a nikdo ho nepozná. Kdybych tak měl také maskování. Pohyb lesem beze světla je nejen hlučný, ale i nebezpečný. Tahle ta větev mohla pěkně bolet. Doufám, že koně na cestě nadělají hluku víc jak já. Cesta už není vidět možná by to stačilo tady. Tady. Prohlubeň zasypaná jehličím je ideální. Akorát to bude trochu bolet.
Malé jehličky zalezly pod oblečení a teď štípají s každým pohybem. Jak
dlouho bych měl asi čekat? Už jsou slyšet. Ržání koní a sem tam nějaké to zařinčení. Asi budou ozbrojení. Postava po levé straně se nenápadně proplí- žila kolem. Nadělala rozhodně méně hluku než já. Možná jsem se měl schovat hlouběji. No teď už je to jedno aspoň si mě nevšiml. Ještě počkám. "Tak co Maxi kdo to byl?"
"Zloději. Lupiči. Vojáci. Nevím měli zbraně."
"Myslíš, že je bezpečné pokračovat? Neměl bych se schovat a počkat do rána? Za chvilku se nebude kam schovat. Navíc měsíc ještě stále svítí. Možná aspoň počkat než zajde a bude zase tma."
"Bude to bezpečné. Myslím. Dám si pozor. Varuju tě dřív. Noc už končí. Neboj."
"Kam myslíš, že šli možná bych měl někoho varovat. Bylo jich hodně?"
"Ne. Jen pár. Tucet. Několikrát tucet. Ne víc."
"A minulou noc byl klid? Nebo v poslední době? Nejezdí tu teď vojáci po nocích aby vyhnali lupiče?"
"Ne. Včera byl klid. Žádní vojáci."
"Zvláštní. Tak pojďme budu ti věřit."
Teď už zvládnu chůzi sám. "Povíš mi ten příběh co jsi vykládal o hvězdách?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama